Postup v C26-Maličká

Autor: Bob
Rubrika: Deník akcí

ŘEZ C26 MALIČKÁNevědomost, kam může vést C 26 Maličká, se postarala v průběhu září o několik bezesných nocí. Tomu jsme museli učinit přítrž, takže jsme vyjeli znovu směr Julské Alpy!

Akce probíhala od čtvrtka 26.9. do neděle 29.9. Zúčastnili se Bob a Kuře. Kuře vzal s sebou na prodloužený víkend i svou drahou polovičku Lucku. Ta natěšená účast přislíbila. To ještě netušila, co ji čeká… :-) Cesta do Slovinska i páteční výšlap ke garáži proběhla bez větších komplikací. Na bivaku jsme něco spolkli a nachystali jsme transporťáky. Cca v 18h jsme vyrazili přes koryta na Možnicu. Nízká oblačnost a postupné stmívání nám na planině ztěžovali orientaci. Byly chvíle, kdy viditelnost dosahovala pouhých 5 – 10 m. Nicméně i přes tuto nepřízeň počasí jsme asi v 19:30h lokalizovali vchod do C11. K C26 jsme museli najít novou cestu, protože obtížný terén, přes který jsme chodili na poslední akci, byl pro Lucku neschůdný. Měl jsem toho už za celý den taky dost a tak před Lucií smekám, že to zvládla! 

Naskákali jsme do overalů a cajků a už jsem valil vystrojit známé prostory. Tentokrát jsme si vzali dostatek týřidel Dvoulůžko alá bivaktakže jsme měli při pohybu na laně o mnoho lepší pocit. Dno vstupní šachty se o hodně změnilo. Oproti poslední návštěvě zde bylo odtátých cca 6 m sněhu. Zřejmě zde bylo září teplé a deštivé. Po dosednutí na sněhovou zátku v -60 m jsem zjistil, že i zde výrazně ubylo sněhu. Tady jsem se však nezdržoval, lákala mě svažující se puklina, do které jsem se na poslední akci už nedostal. Tentokrát jsme už od vrchu pověsili stovku lano, které jsme měli půjčené od Mattesa za což mu tímto děkuji! Cesta do neznáma tak byla otevřená. Chodbou jsem sestoupil až na okraj 10 m stupně. Cca metr před hranou tohoto stupně končí sněhová pokrývka. Přepínku jsem zde nedělal pač jsem se s ní nechtěl zdržovat. Dole jsem dosedl na velké ledové bloky. Zde už se sníh nevyskytuje. Všechny bloky jsem nějak překlouzal a z posledního jsem začal slaňovat další stupínek cca 6 m vysoký. Jak jsem sjel pod tento poslední blok jímala mě zase hrůza, protože celý visí jen tak tak.. Na příští akci se do těchto míst musí dat kotvení tak, aby lano při sestupu a výstupu nebrnkalo o Balenítuhle hrůzu. Pod Blokem bylo dno vyskládáno dalším ledem. Profil těchto partií je asi metr široká puklina, na jejímž konci na mě naštěstí koukala další černá díra. Zde už jsem namlátil nýt. Lano tak jde krásně vzduchem a neopírá se o tu ledovou mozaiku, kterou zde matka příroda vytvořila. Volám na Kuřete, že může jít zamnou. Kuře čekal na první přepínce, aby byl na doslech ode mě i od Lucky, která nám dělala povrchovou hlídku. Za chvilku už s Aldem v tom našem malém ledovém pekle probíráme možnosti dalšího postupu. Nakonec jsme se domluvili, že to pro dnešek ukončíme, protože jsme Lucku už 2 hodiny nechali v noci uprostřed ničeho. Ještě jsem slanil úzkým prostorem mezi ledovou bariérou a stěnou do cca -85 m, kde akorát končilo lano.  Z tohoto místa jsem házel dolů ledové bloky a poslechem odhadujeme dalších pohodlně lezitelných 30 m. Domluvili jsme se, že celou propast ještě dnes odstrojíme. Nechtěli jsme riskovat, že půjdeme v sobotu ve špatném počasí do díry jen kvůli odstrojení. Odstrojovat bude Kuře, protože já jsem měl prdel zmrzlou na kost z toho, jak jsem seděl na ledu při tlučení nýtu. Už ze dna vstupní šachty volám, že jdeme nahoru. Nahoře mě s úlevou vítá do deky zabalená a zmrzlá Lucka. Chvilku ještě čekáme na Aldu a velíme k návratu do boudy. Ústřední topení

Ráno už Lucka nechce o vandru na planinu moc slyšet. V bivaku ji samotnou nechávat nechceme a tak nezbylo nic jiného než se v klidu sbalit a sestoupit zpět do Sella Nevea.

Akce tak spíš než jeskyňářská byla turistická. To nám však nevadilo. Užili jsme si pěkný víkend a domů jsme se vraceli všichni spokojení.

Kuře nad Rudým náměstímZbytečně jsme sem taky nejeli. Zjistili jsme, že se nejedná o blbodíru. Určitě je zde ještě kam sestoupit! Dále jsme zjistili, že ve dvou (jeskyňáři) se toho moc udělat nedá. Příště to chce alespoň 4 kusy. Nebo dvě holčiny ať můžou být spolu a zůstat třeba v bivaku. Pak zas ovšem není povrchová hlídka, což také není ideál. Chce to prostě lidi, které to bude bavit a budou mít chuť jezdit, to je základ všeho!

 

Co se spánku týká tak žádná hitparáda, protože jsem zase jak na trní až se vrátíme a objevíme další části této propasti!

 

Bob, ZO 6-04 RUDICE

Foto: Aleš Kuře Konečný

Průměr: 4 (hlasujících: 4)
-
Tyto stránky byly vytvořeny pomocí služby Jeskyňář.cz - http://www.jeskynar.cz
Creative Commons License
Na veškerý obsah, pokud není autorem příspěvku uvedno jinak, se vztahuje licence
Creative Commons Attribution-Noncommercial-Share Alike 3.0.