Velikonoční pohoda v Českém krasu 29.3. - 02.4.2018

Autor: Luboš
Jeskyně Arnoldka - Bludiště

  Ou jééé madafakááá…čtyři dny volno! Tohle smrdí dobrodružstvím.  Jsem natěšenej, jak malej Jarda. Po roce strávíme Velikonoční svátky opět v Českém krasu. Stejně jako loni budeme mít útočiště na základně speleoskupiny ZO 1-04 Zlatý Kůň. Až na absenci Bohouše, bude výprava dokonce ve stejném složení. Vláďa s Valjou, Alda s Helenou, já a pan domácí Pavel Amler, který se nám tu jako obvykle věnuje.

Už ve čtvrtek se vztyčenými prostředníčky zdrhám dřív z práce s obrovským batohem na zádech a valím na vlakáč. V Havlíčkově Brodě mě Alda s Helčou naloží do auta a za doprovodu dvou navzájem se přeřvávajících GPS navigací frčíme směr Koněprusy.

Večerní Slapy

 

Po deváté hodině jsme na místě a zbytek účastníků už tu na nás čeká. Opět jsme dorazili poslední a bylo nám vmeteno do tváře, že nikdy nedorazíme včas. Zbytek večera už jen cinkaly lahváče a klábosilo se.

Na Velký pátek se udělal krásný slunečný den. Následující dva dny se to má změnit, takže využíváme příležitosti pro povrchové toulání po zajímavostech v okolí. Navíc jsem docela prskal, že na Velký pátek se nechci nikde hrabat v zemi.

S nejbližší přírodou kolem Berouna jsme poměrně dobře seznámeni už z minulých let. Dnes tedy zamíříme do vedlejšího Křivoklátska. Nejvýchodnější části této chráněné krajinné oblasti u obce Zdice dominuje skalní vyhlídka Vraní skála. Z tohoto buližníkem tvořeného skalního útvaru je skutečně skvělý kruhový rozhled. Počasí nám přálo, takže jsme měli Křivoklátsko, Český kras a kopečky Brdů jako na dlani. Vyhlídku můžeme jedině doporučit.

Vyhlídka Vraní skála

 

Při obchůzce Vraní skály kolem dokola bylo vidět i několik lezeckých cest, takže zde mají velké vyžití i lezci.

Od vrcholků rovnou do údolí. Další přírodní zajímavost nám Pavel doporučil Přírodní rezervaci Jezírka u obce Skryje. Už cestou je v lese od silnice vidět několik zajímavých skalisek, u kterých neváháme přibrzdit a trochu je prošmejdit.

Náhodné skalní útvary po lesích - Foto Vláďa Priesol

 

Úzká klikatící silnička do údolí Zbirožského potoka se táhne ve svahu hluboce zařízlého údolí. To už je součástí přírodní rezervace Jezírka.

Auta necháváme na malém parkovišti u Podmokelského mlýna a vyrážíme probouzející se jarní přírodou po proudu potoka. Údolí je místy zaříznuto až 100 metrů ostrými stěnami s vysypaným suťákem až ke dnu.

Zařízlé údolí se suťáky

 

Cílem této procházky byl přírodní Skryjský vodopád se stejnojmenným jezírkem přímo pod vodopádem. Na první pohled by člověk ani neřekl, že je to vodopád. Potok zde protéká úzkou skalní průrvou a přepadává asi přes 3 až 4 metry vysoký převis. Všechno však dohání  vydatností  průtoku vody. Skryjské jezírko pod ním pak tvoří mělkou, ale rozlehlou tůni, která v létě určitě slouží turistům jako přírodní brouzdaliště na schlazení.

Skryjský vodopád PR Jezírka - tůně pod vodopádem - Foto Alda 

Při návratu do Českého krasu se posilníme v malebném Srbsku, odkud v zápětí vyrazíme nad Císařskou rokli. Přežraní k prasknutí zezačátku funíme a taháme břicha po zemi. V rokli se těžil červený mramor do hradu Karlštejna. Pozůstatky jsou tam dodnes v podobě volně ložených a dobře opracovaných kamenných kvádrů přímo v korytu potoka. Roklinou nevede žádná cesta a je tam vstup zakázán. Tento krasový potok vyvěrá z kolmé vápencové stěny na konci rokle a podél celého toku roklinou vytváří kaskády z vysráženého pěnovce a přesintrovaných mechů.

Údajné kvádry červeného mramoru na Karlštejn. Hrázky z pěnovce a kalcitem ztvrdlých mechů 

Cestou zpět navštívíme Kodskou jeskyni. Je to jedno z nejvýznamnějších archeologických nalezišť v několika vrstvách různých obývajících kultur. Tato asi 15m dlouhá jeskyně je volně přístupná a působí, jako uměle vytvořená štola. Všechno je ovšem přírodní. Pouze dno se prohlubovalo kvůli vykopávkám.

Kodská jeskyně 

 

Zpět do Srbska volíme cestu přes osadu Koda a Údolí děsu. Údolí děsu je trampská osada, která příští rok oslaví 100 let existence. Celým údolím protéká prudkým spádem Kodský potok, který stejně jako v Císařské rokli vytváří ukázkové pěnovcové kaskády a malé vodopády.

Kodský potok v Údolí děsu

 

Dřevěné Sruby a chatky nádherně splývají s přírodou a až na pár vyjímek jsou velmi dobře udržovány. Ve spodní části jsou trampské boudy hustěji na sobě. Název osady vznikl kvůli povodni z roku 1925, kdy se Kodský potok vlivem přívalového deště změnil v řeku a napáchal velké škody.

Boudy v Údolí děsu

 

Pátek byl plný sluníčka, ale teď vzhůru do jeskyně! Na sobotu byl Aleš domluvenej s jeskyňáři ze skupiny Geospeleos, že nás seznámí s nějakou jejich lokalitou. V 9:30 sraz na “Trafačce“ u Solvayových dolů. Kdo to nezná, tak Geospeleos má speleoboudu vytvořenou ze zrekonstruované trafostanice. Asi to bylo spousta hokny, ale podařilo se z toho udělat opravdu obyvatelnou plnohodnotnou základnu.

Ujal se nás Honza Hýbl a vyrazili jsme do jeskyně Arnoldky. Ta se nachází u lomu Čeřinka, ve kterém byla tato jeskyně objevena lomovou činností. Dnes je tato část lomu zavážkou a zbyl pouze nezavožený trychtýř kvůli spodnímu objevnému vchodu. Tím pádem cirkulaci vzduchu a otvoru pro netopýry.

 

Zavážka v lomu Čeřinka

Arnoldka je se svým vertikálním rozpětím 111 metrů druhá nejhlubší jeskyně Českého krasu hned po Javorce. V jeskyni je doposud zmapováno 1360m chodeb a tím patří také mezi ty nejrozsáhlejší. Celý systém by se dal rozdělit asi na tři hlavní části. Hlavní tah, Panoptikální tah a Bludiště.

Prostory v časi Bludiště Užili jsme si to se vším všudy.

 

Části Bludiště mají úplně odlišný charakter, než ostatní části jeskyně. Je to soustava několika vertikálních puklin a komínů. Které se místy rozšiřují v menší dómy a navzájem je všechno propojené chodbičkami a průlezy až ve třech úrovních nad sebou. Jediná spojnice Bludiště se zbytkem jeskyně je úzká šikmá chodbička s názvem Tobogán.

Nad Tobogánem se jeskyně mění na jednu rozsáhlou chodbu a do největšího dómu celé jeskyně (Příbův dóm). Odtud se jeskyně rozděluje na dva tahy. Hlavní tah a Panoptikální tah.

Chodba Hlavního tahu Klesá po ukloněných vrstvách až do nejhlubšího místa jeskyně k hladině vody -111m (pokud není zrovna úplně vyschlá).

Hlavní tah Jedna s paralelně jdoucích chodeb s Hlavním tahem

Panoptikální tah je o něco kratší a táhne se do hloubky 86 m. Tato část je mnohem bahnitější a s užšími chodbami. Cestou míjíme modelářskou dílnu znuděných jeskyňářů zvanou Panoptikum a posléze vypadneme v puklinovém dómu Dračí tlama. Celý tento tah je ukončen Vysokým dómem, kterého bylo dosaženo úzkými průkopy.

Panoptikální tah - Propast Dračí tlama Panoptikální tah - Trychtýř

Až doposud by se mohlo zdát, že na této jeskyni není nic unikátního, ale opak je pravdou. Stačí si k tomu všemu představit, že veškeré tyto prostory a chodby jsou vytvořené v červeno-hnědých a místy až fialových vápencích. Navíc stěny jsou kompletně celé modelovány horizontálními korozními pruhy, které se táhnou celou jeskyní. Je to podívaná, která nevím, jestli má někde jinde obdoby. Rozhodně ne v takovém měřítku.

Odpadávající zvětralé vrstvy fialově zbarveného vápence

 

Po exkurzi následovala obědovečeře v Bubovickém pohostinství U Kosů a odjezd na boudu. Bylo potřeba nachystat nějaké dřevo na naše první jarní dýchánky u ohně.

Nějak se musíme Zlatokoňákům odvděčit za pohostinnost. Když už jsme za nimi dojeli a 4 dny obýváme jejich boudu, tak ať z nás taky něco mají. Na Velikonoční pondělí tedy jdeme na nepovinně povinnou celodenní pracovní akci do Bonzákovky. Od minulého roku se práce opět pohnuly dál. Pod propastí ještě před odbočkou k jezírku už je obnažená chodba s trativodem. Touto chodbičkou se dá protáhnout do prostornější šikmo ukloněné puklinovité prostory. Zde se aktuálně těží na dvou místech zároveň. Jedna čelba je v přímém směru na konci prostory a druhé pracoviště je taková malá studnička, ve které byl zaznamenán odtok. Její prohlubování pokračuje do šikmo ukloněné úzké pukliny, kde voda sice odtéká, ale je zasucena štěrky a většímy úlomky. Do toho všeho je zde všude naprosto rozbředlý sediment. Těžba tu začíná být stále mnohem náročnější.

V propasti nad trativodem je vystavěná opěrná zídka a ze dna propasti se stala meziskládka. Na těžbu až na povrch je potřeba hojnější účast pracovních sil. Podařilo se vytáhnout 150 kýblů z deponie připravené na dně propasti a po vytěžení jsme ji opět trochu doplnili materiálem z čelby.

Pracovní akce v jeskyni Bonzákova sluj

 

Já vím…žádná hitparádda, ale jsem si jist, že legendárním akcím z Bonzákovky, kdy se tahalo 600 kýblů za akci je jednou pro vždy konec, protože rychlost plnění tady v těch sračkách je několikanásobně pomalejší.

Večer po pracovní akci a umytí použitého nářadí vyrážíme za šera na exkurzi Bábiny jeskyně. Vchod do této jeskyňky je ve stěně Houbova lomu.

Prostory v Bábiny jeskyni

 

V těsné blízkosti je také objevný vchod Koněpruských jeskyní. Bylo překvapení, jak byla jeskyně rozsáhlá. Spousta slepých úzkých chodbiček. Úžiny a několik zábavných míst, které prověřily naše průzkumnické odhodlání.

Odhodlaný Alda v Bábině jeskyni

 

Aby toho nebylo málo, tak za tmy jsme se vydali hledat Angličančinu jeskyni. Krátká a poměrně úzká horizontální jeskyně v malé skalnaté stěně poblíž Červeného lomu. Po troše bloudění a běhání po lese se nakonec zadařilo.

V úterý se navrátilo pěkné slunečné počasí a to nás nakonec přesvědčilo, že overaly smotáme na dno batohu a poslední den si užijeme další slunečný den. Zvolila se procházka na Kotýz. Minulý rok jsme tu někteří byli, ale tentokrát vyrážíme pěšky přímo od základny a máme čas to tu prozkoumat důkladněji, než posledně. Taky pohled na pěknou přírodu nikdy neomrzí. Znovu jsme si připomněli  Aksamitovu bránu s propástkou, Jelínkův most, Děravou jeskyni a spoustu vyhlídek do krajiny z ptačího pohledu.

Vápencová stěna bývalého hradiště Kotýz - Foto Vláďa Priesol

 

Výlety do naší nejrozsáhlejší krasové oblasti jen tak neomrzí. Pořád je tady toho spousta k vidění a na bádání. Máme taky to štěstí, že několik zdejších speleoskupin máme možnost oslovit a oni nás nepošlou do prdele, ale vyjdou nám vstříc. Vypadá to, že velikonoční svátky v Českém krasu vyhlásíme jako novou tradici.

Kompletní sestava před základnou ZO 4-01

 

Hlavní poděkování náleží ZO 1-04 Zlatý kůň za poskytnuté zázemí a zvláště pak Pavlovi, že se rozhodnul pro nás objetovat 4 dny svého života. Dále bych rád poděkoval ZO 1-05 Geospeleos a Honzovi za vyčerpávající exkurzi v Arnoldce.

Účastníci:

ZO 6-21 Myotis - Luboš Trtílek, Aleš Havel, Valja Priesolová

ZO 6-01 Býčí Skála - Helena Baueršímová

ZO 4-01 - Zlatý kůň - Pavel Amler

Ostatní - Vladimír Priesol 

Termín: 29.3.2018 - 2.4.2018
-
Tyto stránky byly vytvořeny pomocí služby Jeskyňář.cz - http://www.jeskynar.cz
Creative Commons License
Na veškerý obsah, pokud není autorem příspěvku uvedno jinak, se vztahuje licence
Creative Commons Attribution-Noncommercial-Share Alike 3.0.