Voda na Krasu

Autor: Cimbál
Rubrika: Různé

Při hledání informací o Krasu jsme narazili i na zajímavý článek týkající se zásobování obyvatelstva Krasu vodou. Originál článku je v přiloženém souboru ravbar.pdf. Cimbálův překlad do češtiny je zde:

                                                                    ---

 

                                               Acta Carsologica, 33/1 (2004), 73-83

 Zásobování pitnou vodou z krasových zdrojů (Na příkladu planiny Kras, JZ Slovinsko)

                                                         Nataša Ravbar

 

Abstrakt

 

V minulosti bylo největším ekonomickým problémem na Krasu zásobování pitnou vodou. To bylo také jedním z hlavních důvodů řídkého osídlení Krasu.

O dodávku pitné vody pro domácnosti i průmysl se nyní na Krasu stará Water Supply Company a množství vody je dostatečné i pro zásobování přímořské oblasti za suchých letních měsíců. Voda je čerpána z přírodního rezervoáru blízko Klariči a část vody pochází také z krasového pramene pod Nanos Mountain.

Plány pro budoucnost uvažují i o napojení dalších lokálních zdrojů na stávající vodní síť. Pro zavlažování zahrad, mytí aut či pro komunální služby (čištění ulic) by měla být použita dešťová voda a pro potřeby průmyslu není vyloučené použití vyčištěných odpadních vod.

 

Úvod

 

Kras je okolo 40 km dlouhá a více než 13 km široká vápencová planina, ležící mezi Terstským zálivem na západě a jihozápadě, údolím řeky Soča na severozápadě a údolím Vipavy na severu a severovýchodě. Dále na východ je ohraničeno Pivkou, směrem k jihovýchodu je ohraničeno Brkini a údolím řeky Reka. Směrem k Čičarji, Podgorskimu Krasu a Materji vybíhá další nápadné suché údolí. Planina leží v nadmořské výšce od 200 do 500 metrů a klesá směrem k severozápadu.

Planina je tvořena hlavně karbonátovými horninami a na povrchu se nesetkáváme z žádnou tekoucí vodou. Absolutně převládají podzemní toky. Na severu u údolí Vipavy a na jihozápadě u pobřeží přecházejí křídové karbonáty do méně propustných terciérních slínových flyšů a vápenců, na jihu přecházejí paleocenní vápence do eocenních flyšů. Na jihozápadním okraji  planiny, na kontaktu vápence a flyše, se voda z Brkini vsakuje do podzemí. Největší z ponorů je řeka Reka.

Při zvýšené hladině podzemní vody řeka Raša periodicky teče po tektonické poruše směrem k údolí Vipavy. Podzemní voda proudí směrem k Terstskému zálivu, kde se opět objevuje v podmořském vývěru pod Nabrežinou (Aurisina) nebo v prameni řeky Timar. Protože jsou tyto prameny jedinými většími vývěry v oblasti, byly v minulosti využívány jako zásobárna pitné vody pro Terst.

Kras je oblast s největší četností jeskyň ve Slovinsku. Ovšem pouze v některých z nich, několik stovek metrů pod povrchem je možné zastihnout hladinu podzemní vody.

Kras je typická hraniční oblast ve Slovinsku, která byla v minulosti postižena výrazným úbytkem populace. Přírodní podmínky pro zemědělství jsou velmi špatné, protože obdělávání půdy je omezeno pouze na malá políčka na dně četných krasových depresí. Proto zde převládalo pěstování plodin pouze pro vlastní potřebu. Pro celou oblast jsou tak důležité hlavně výroby vína, zpracování masa, povrchová těžba nerostných surovin, lesy a stavební průmysl.

Kras má obrovské předpoklady pro nejrůznější formy turistiky, protože leží poblíž velkých přímořských měst. Zvláště obyvatelé Terstu a jeho předměstí představují značný turistický potenciál. Velmi důležitá je i otázka dopravní obslužnosti, protože v jižní částí Krasu probíhá železnice spojující Vídeň a Terst, která měla hlavně v minulosti velký význam. Před několika lety také byla postavena část dálnice spojující Terst s Ljubljanou. Napříč Krasem pak vedou železniční a silniční spojení s údolím Vipavy.

Největším ekonomickým problémem bylo v minulosti na Krasu zásobování pitnou vodou. To bylo také jedním z důvodů řídkého osídlení Krasu. Hlavním zdrojem byla zachycovaná dešťová voda a na mnoha místech zůstala hlavním zdrojem ještě dnes.

 

Cíle

 

Stejně jako v mnoha oblastech Evropy, se i ve Slovinsku snaží zajistit pro své obyvatele dostatečně kvalitní vodu. Rostoucí počet obyvatel, ekonomický růst a další rostoucí sociálně-ekonomické procesy přinášejí zvýšený důraz na průzkum potencionálních vodních zdrojů pro efektivnější a trvale udržitelné používání pitné vody.

Cílem tohoto článku je nastínit historické pozadí zásobování pitnou vodou a ukázat i současný stav. Závěry k využití pitné vody na Krasu, získávané hlavně čerpáním podzemní vody, představují hlavně: vodní zdroje, objem dodané vody a její distribuce, množství obyvatel s přístupem k ní a vůbec smysl zpracovávání dat. Kromě toho jsou navrženy také možnosti a omezení plánování využití zdrojů vody.

 

Staré způsoby zásobování vodou

 

 Tradičním způsobem získávání vody na Krasu bylo zachycování dešťové vody a její shromažďování ve studnách zvaných „štirna“ nebo jezerech zvaných „lokve“. Hovězí dobytek byl napájen ze speciálních kaluží zvaných „kal“.Koncem 19. století, kdy se neustále zvyšovala spotřeba vody, byly budovány další studny.

První vodovodní systém byl vybudován před 150 lety pro potřeby Jižní železnice spojující Vídeň a Terst. Každá železniční stanice měla vlastní studnu, ze kterých byla doplňována voda do lokomotiv. V Gornje Ležeče bylo pro potřeby parní železnice jímáno několik povrchových pramenů, vyvěrajících na kontaktu krasových hornin a flyše. Vody byla shromažďována ve dvou rezervoárech o celkovém objemu 20 000 m3. Odtud odtékala voda gravitačně 35 km dlouhým potrubím směrem k Sežaně, Divači a Proseku.

Zpočátku byla voda využívána pouze pro lokomotivy. S neustále se zvyšující potřebou byl vodovod několikrát rozšířen a v roce 1935 byla vybudována nová v Draze, která čerpala vodu z Reky. Po elektrifikaci železnice potřeba vody rapidně klesla a vodovod byl používán i pro zásobování vodou pro lidi podél železnice.

Pro strategické účely na frontě během 1. světové války Rakouská armáda postavila vodovodní síť napříč Krasem. Voda byla čerpána z pramene Hubejl a pod tlakem čerpána z Domberku v údolí Vipavy převýšením 375 do rezervoáru pod vrchem Trstelj. Odtud tekla voda směrem k Temnici, Kostanjevici a Opatje selu. Druhá větev pak vedla směrem k Šibelje, Škrbině, Dutovlje, Tomaji, Šepulje, Grahovu Brdu a Štore. Takto bylo pro potřeby armády během několika měsíců vybudováno celkem 80 km vodovodní sítě.

Porážka rakouské armády také znamenala konec výstavby vodovodu. Celou síť převzala italská armáda a jelikož byly náklady na čerpání vody pod Trstejl neúměrně vysoké, byla tato část vodovodu zrušena, čímž se podstatně zhoršil mnoha lidem přístup k pitné vodě. zlepšení přineslo až napojení vodovodu na nový pramen pod vrchem Nanos. Až do počátku 2. světové války už nebyl vodovod dále rozšiřován.

 

Pitná voda na Krasu

 

Podle dat Kras Water Supply Company měla Sežana v roce 1976 23 000 obyvatel. Ti byli zásobováni vodou z úpatí vrchu Nanos (8 l/s), z pramene Hubelj (9 l/s) a z pramen Padež v Brkini (12 l/s). Toto množství ovšem bylo, hlavně v teplých letních měsících, kdy byla spotřeba nejvyšší, nedostačující.

Před třiceti lety bylo na vodovod připojeno pouze 37 vesnic z celkových 172 a voda byla takto dostupná přibližně 10 000 lidem, což bylo asi 48% celkové populace na Krasu. Během horkých letních měsíců bylo procentní zastoupení ještě mnohem nižší, jelikož kapacita všech tří pramenů klesla pod celkových 20 l/s. Proto byla podnikána preventivní opatření a voda byla dodávána v cisternách.

Koncem 70. let byl podniknut velký hydrogeologický a speleologický průzkum s cílem objevit jeskyně s podzemní vodou. Za stejným účelem byl vyvrtáno i několik vrtů. Jako nejjednodušší místo pro čerpání vody byla vyhodnocena Brestovica dol, kde se voda nachází asi 40 m pod povrchem.

V roce 1984 byl v Sežaně postaven nový vodovod napojený na zdroj v Klaviči poblíž Brestovice. Z Brestovice vedl vodovod do Lipy pod Trsteljem, kde se napojoval na rezervoár a vodovod používaný již rakouskou armádou. Vodovodní síť pokračuje směrem ke Kostanjevici a Opatje selo na jednu stranu a na druhou směrem ke Komenu, Dutovlje, Križi a Sežaně. později byla vybudována ještě část spojující Sežanu, Rodik a Kozinu.

V roce 1983 přijala Sežana dohodu o vodoprávní ochraně vrtu v Klariči. Z tohoto vrtu byla sice čerpána relativně čistá voda, ale stále ji bylo trochu upravovat. Z tohoto důvodu zde byla v letech 1997-98 postavena úpravna vody.

S příměsí dvou pramenů z paty vrchu Nanos je tak zajištěna dodávka potřebné vody pro celý Kras. Tyto prameny přidávají do systému 30% celkového objemu. Jedinou nevýhodou těchto pramenů je, že v letních měsících, kdy je spotřeba vody nejvyšší, vysychají. Protože dodávka vody z čerpací stanice v Klariči byla lepší a levnější než z Padeže a Dragy, byly dvě posledně jmenované zrušeny.

Opravdu intenzivní zásobování Krasu bylo zahájeno v roce 1986, kdy byl dokončen hlavní vodovod napříč Krasem. V ten samý čas byly také napojeny některé vesnice, které byly doposud bez vodovodu.

V roce 2003 je vodou zásobeno více než 22 500 obyvatel v 113 vesnicích a délka vodovodní sítě dosahuje 480 km. Vesnice v Sežaně, Divači, Komenu, krasové části Kostanjevice-Miren a části Hrpejle-Kozina jsou napojeny na vodovod. Celkově má tuto možnost 92% obyvatel, což lze jistě považovat za úspěšný výsledek třicetiletého úsilí. Množství 250 l/s, čerpané ve třech vrtech poblíž Klariči, je schopné  zásobovat za horkých letních měsíců i přímořskou oblast. Průměrná spotřeba obyvatel Krasu je totiž pouze 50 l/s.

Ovšem Kras je stále osídlen pouze řídce a v malých vesničkách, který navíc odděluje nerovný terén. V důsledku toho je nutné vytvářet dlouhé vodovodní řady pro napojení malého množství lidí. Dlouhé potrubí je také složité pro údržbu a renovace. V současnosti je více než 40% potrubí stáří 30-60 let, ostatní je mladší. Díky starému potrubí, špatné kvalitě trubek, poklesu zeminy a dalších důvodů, jsou ztráty vody blíží 35%.

Průměrná spotřeba vody na Krasu je 100 l na osobu a den, což je v porovnání se zbytkem Slovinska s průměrem 440 l na osobu a den, skutečně nízké číslo. Největším spotřebitelem vody na Krasu je hřebčín v Lipici, který spotřebuje 58 000 m3 vody ročně. Hřebčín, společně s dalšími průmyslovými podniky spotřebuje asi jednu třetinu veškeré vody.

Od roku 1991 spotřeba vody rapidně poklesla až na 1,3 mil. m3 ročně. Důvodů tohoto poklesu je mnoho, ale jedním z nejdůležitějších je šetrné hospodaření, jelikož voda na Krasu je jednou z nejdražších. Na poklesu se také podílel odchod armády a poklesu ekonomické aktivity, který postihl mnoho na přelomu 80. a 90. let mnoho firem.

Vodovod je zaveden do téměř 8 500 domácností. Přesto velká část obyvatel krasu nadále zachytává dešťovou vodu.  Množství spotřebované vody v domácnostech je 880 000 m3 ročně. V letních měsících spotřeba rapidně roste. Odhaduje se, že v létě je průměrná spotřeba dvakrát vyšší než v zimě.

Lokálním zdrojem vody je Branica, kde je čerpáno 0,3-3 l/s. Odtud je zásobeno 100-120 domácností z vesniček Trebižani, Koboli, Večkoti, Dolanci, Čehovini a Kodreti. Ze svého lokálního zdroje jsou zásobovány také vesnice ve Vrhe (Krtinovica, Štjak, Bogo, Mahniči, Razguri, Sela při Stomažu, Jakovec, Vrabče a Veliko Polje).

Před rokem 1990, kdy byl propojen vodovod s vodovodem z Bistrice, sloužila Bistrica jako lokální zdroj pro vesnice od Obrova až k Kozine v Matrsko podolje. Po roce 1997 už sloužila Bistrica jako pouze pro vesnice Obrov, Javorje, Tetre a Brezovo brdo. Několik vesnic v Brkini (Rjavče, Kovčice, Ritomeče, Velike Loče, Slivje) jsou stále zásobovány z vlastních lokálních zdrojů.

Ve studované oblasti je bez napojení na veřejný vodovod ještě stále asi 2 000 obyvatel. Je nezbytné zajistit jim také přístup ke kvalitní pitné vodě. V některých vesničkách s pouze několika obyvateli (Senadolice, Vale, Brje při Komnu, Lukovec, Plešivica, Brestovica při Povirju, Nova vas, Tabor a Golac) a na některých odlehlých usedlostech jsou ještě dnes odkázáni na dešťovou vodu.

 

Nové možnosti pro zásobování pitnou vodou

 

Od doby, kdy bylo započato čerpání podzemní vody v okolí Klariči, byly obyvatelé postupně napojování na tento vodovod. V budoucnosti se předpokládá, že bude vodovod zaveden i do vesniček, které ještě nejsou napojeny.

Boj o vodu byl na Krasu vždy v popředí zájmu. Růst ekonomiky i jednotlivých sídel začal až po výstavbě vodovodní sítě na Krasu. Díky tomu také mohl kras v druhé polovině 20. století konkurovat zbytku Slovinska. Velkého ekonomického růstu dosáhla hlavně Sežana.

Podzemní voda, která je na Krasu čerpána, je díky rozlehlému vsakovému území organicky znečištěna. Čistota vody je také ohrožena další kontaminací díky vylévání nebezpečných látek a skládkování odpadu ve vsakovém území. Kapacita vody je na Krasu vyšší, než jsme dnes schopni využít.

Při plánování zásobování vodou v budoucnosti je výhodné napojit početné lokální zdroje vody na stávající vodovod. Vodní zdroje, které byly v minulosti opuštěny, je možné znovu obnovit a tím zintenzívnit péči o ochranu životního prostředí. Obnovení a modernizace lokálních vodovodních sítí, studní a nádrží na dešťovou vodu přispějí současně ke zlepšení kvality i množství pitné vody. Není vyloučené použití dešťové vody pro zavlažování zahrad či mytí automobilů, pro komunální práce (čištění ulic) či pro zemědělské účely. Vyčištěná odpadní voda je pak použitelná v průmyslu.

 

Závěr

 

Kras tvoři okolo 10-20% zemského povrchu. Ve Slovinsku je to 44%, což ze Slovinska činí jednu zemí s významným poměrem krasu. Pro kras je charakteristické početné zastoupení krasových pramenů, které mohou zásobovat vodou rozlehlá území. To je hlavním důvodem, proč má kras nejen ve Slovinsku, ale i v dalších částech světa, velký ekonomický význam. Téměř polovinu Slovinska tvoří kras a více než polovina vody pochází z krasových zvodní.

 

 

 

Poloha

Průměr: 1 (hlasujících: 1)
PřílohaVelikost
ravbar.pdf884.27 KB
-
Tyto stránky byly vytvořeny pomocí služby Jeskyňář.cz - http://www.jeskynar.cz
Creative Commons License
Na veškerý obsah, pokud není autorem příspěvku uvedno jinak, se vztahuje licence
Creative Commons Attribution-Noncommercial-Share Alike 3.0.