Jeskyně Zvučná propast „ zhodnocení celoročního mačkání orgánů a výsledky bádání, zda speleo hadi prdí“

Autor: Ivan Kletečka
Rubrika: FRANCKÝ kras

Letošní docela plodný rok rozjel několik podzemních projektů ve Franckém krasu. Jeden z nich byla i jeskyně Zvučná propast alias jeskyně Fakírů. Na tuto jedinečnou jeskyni bylo letos zaměřeno pět výprav. Určitě každé letošní tažení, nebylo vždy úspěšné, ale srandy se užilo vždy dosti. Na několika místech v jeskyni na nás čekaly stále nezodpovězené „otazníky", které lákaly i přes očekávanou pekelnou bolest a neutuchající pešle.

Vstup malých rozměrů, který se nachází kdesi v útrobách skalního města a ke všemu v centru hrůzostrašného černého lesa, jest dokonalá ochrana celé jeskyně. Vstupní propast (P 27) začíná skromnou úžinou a pak se vertikála otvírá do prostoru velkého dómu (Hammer-zvonice). Cesta byla přestrojena betelnými fixy 10 a taktéž bylo dostrojeno kotvení pro shit-plan, tedy pro záchranu vytažení v případě nehody. Prostorný dóm má rozměry: délka 39m, šířka 13m a strop dosahuje výšky až 9m. V severní část dómu (Hammer-zvonice), byly první „otazníky" a to v podobě dvou komínů. První komín, rozšiřující se do pukliny, je nádherně vyzdoben krasovou výzdobou. Výška činí 11m a nahoře bohužel žádný náznak dalšího vedení. Druhý komín, částečně zavalený obřími kameny, nás dovedl po stoupání 13m do menší komory. Zde se nachází nebezpečný zával, který tvoří jakýsi špunt z velkých kamenů. Nebylo by moudré jej rozebírati, páč není cesta úniku z těchto malých prostor a úhybný manévr jest zde bezprizorní. Každopádně se jedná o dvě nová místa v jeskyni, která před tím nebyly lezeny.

Hlavní průnik do centra (Zvonu) jeskyně vede z dómu (Hammer-zvonice) ve východní a jižní části. Obě cesty se dole slévají v nekonečnou a členitou komoru s výškou stropu 90 až 30 cm (pár míst má něco málo přes metr). Tato nevídaně nádherná a výživná komora, klesá pod úhlem 30°- 45° do úzkých útrob jeskyně. Tvoří tělo celého Zvonu a nepravidelný pás jako by kroužil pod dómem Hammer-Zvonice od severovýchodu na jihozápad. Zde teprve začíná ta správná veselá pešl-šou. Ta nejvíce vyzdobená část prostorné části komory-Zvon, neboli také komora zvaná Sendvič se nachází ve východní až východoseverní části. Krápníky bodají do těla doslova ze všech stran. Právě severovýchodní část byla podrobně zkoumána a podrobena betelnému hledání nové cesty. Tyto nepříjemně plazící pasáže jsou zakončeny popadanými bloky stropu. S takto objemným materiálem se nedá v žádném případě pohnout. Místy se nachází drobné nelezitelné pukliny. Zajisté se tam nachází pokračování této komory, ale masivní zával stropu je navždy pohřbil. Možností je pouze nahlédnutí s bodovým světlem do zapovězených míst. Jiná cesta mimo zával tam nevede.

Další rozsáhlou částí vedoucí na jih, navazující na Sendvič, je Písečná komora. Tato komora, jejíž strop se pozvolna ve vrchních pasážích zvedá na 1,3m se většinou stává odpočinkovou kótou. Skromný odpočinkový bivak vybízí ku jeskynnímu pikniku a krátké siestě. Ovšem tato část je zajímavá především ve spodních pasážích. A právě zde jsme očekávali hlavní potenciál nových postupů. A proto jsme zde podnikli několik pokusů průniku i s pomocí kopání. Dno tvořené pískem a drobným kamením se dobře odstraňovalo s možností ukládání na několik stran. Bohužel, pohyb je zde pomalý a náročný. Výška stropu je zde 36cm a síly na čelbě rychle odchází. Na třech místech jsme narazili na stěnu. To nijak nepotěšilo, když několika hodinová práce přišla vniveč. Pouze jedno místo, námi načaté, stále krmí sypký materiál. Jedna celá výprava byla zaměřena toto místo. Bohužel, žádný oslňující výsledek to nepřineslo. Asi to pokračování má, ale díky úzké restrikci je postup pro člověka nemožný. Rozhodnutí padlo ukončit zde práce.

Další výpravy byly směřovány na jih, tedy směr komora-Pokladnice. Zde se dno již uklání pod úhlem 30° a místy i méně. Krátká vertikální část (P 9), kterou jsme lezli dříve po laně, se nově objeveným bajpasem dá oblézt. Tyto pasáže jsou stále velmi zajímavé, a jak říkám, tam „otazníky" ještě jsou. Dno je zde tvořeno kamením. Náznak jakéhosi  koryta je patřičně viditelné. Je možné se zde zaplazit do útrob až 16m. V této etáži se nachází kamenná ucpávka. První pokusy odstranit tento kamenný pešl nepřinesly ovoce. Inu, je nutné se na toto místo do budoucna zaměřit. A kdo ví? Třeba to klapne. Taková nepříjemná nevýhodička je, že celou dobu ležíte pod úhlem 40° možná i méně a to hlavou dolů. Zase naopak, výhoda je, že odkrvené orgány tolik nebolí.

Ovšem nemohu opomenout veselou výpravu s mistrem Blekošem a sirem Bobem. Tito dva fanatičtí fakírníci a já bezduchý starý wůl, jsme si jednoho chladného rána vzali na paškál jihozápadní část Zvonu a slavnou Pokladnici. Začalo to zdoláváním stěny pod pokladnicí do zapovězené jihozápadní etáže, zvané cesta Magorů. Tato část je doslova bludiště. Takže, za vidinou nové cesty, jsme narazili po čase krvavého potu a strasti na starou dobrou cestu Magorů. Došlo k přejmenování na cestu Veselých Magorů. Tato část jeskyně má nejvíce popadaných obřích bloků stropu a několik míst je zasypáno kamennou sutí. Jak říká mistr Blekoš, tyto pasáže jsou úzce vyhrazeny pro vyznavače black metalu. To znamená mít stále černé myšlenky a rychlý pohyb v pasážích, kde je to tzv. na hraně, čili vo držku. Ano, některé tyto pasáže opravdu budí respekt. A to takový, že vás ani nenapadne v tom nejblbějším snu cosi rozebírat či nijak přemisťovat. Plazení v této etáži jeskyně je raději provozováno i s tichým dechem, bez sprostých pešů. Sem se bojí zalézt i místní netopýři. Když už jsem u těch netoušů, tak musím podotknout, že po celé jeskyni i v úzkých pasážích se objevují mnohočetné kolonie netopýra Velkého. Ti nám dělají drobet neplechu při pohybu po celé Zvonici. Díky velmi nízké restrikci, musí člověk stále při pohybu vleže se natáčet a prohlídnout si strop. Jakmile to neudělá, tak si většinou helmou shodí za radlák nasranýho netopýra. No, a ono takové kousnutí od miotis miotis do obnaženého krku je menší problém. Určitě si zuby nečistí a Rum nepijou. Takže preferuji vyšší límec pod overalem. Hele, co kdyby..Stalo se nejednou, že se při plazení netopýr shodil za radlák či na záda. A ten nepříjemně nasraně řval. To opětoval i ten co ho koupil a většinou se začal rychleji pohybovat, popřípadě začal válet sudy. Poznámka: zde nepomůže ani osvědčená tenisová raketa. Avšak naše dlouholeté studie těchto okřídlených tvorů, nám prozradily jejich slabost, ba závislost na nikotinu. Takže většinou postačí otevřít krabičku cigaret, ponechat ji na určitém místě a netopýři si na ni slétnou a pak vesele pokuřují. No, a my máme dosti času a prostoru pro ničím nerušenou práci.

Určitě nemohu opomenout nádhernou Pokladnici. Jedná se o menší nádherně vyzdobenou komoru, ke které vede kluzký tobogán vzhůru pod úhlem 46°. Zdoláním tzv. na rozpor není potřeba lana, i když nazpátek je to velká sranda při krkolomných sjezdech. V Pokladnici se nachází dominantní velký stalagnát a stěny zdobí krasové náteky. Již dávno víme, že sintrový komín nemá dalšího vedení a proto nemělo smysl jej znovu zdolávat. Avšak, veselé pokusy, byly podstoupeny do puklinovité plazivky, zvané Mrzák. Tato ukloněná puklina, přecházející v několika místech i do vertikály je velmi náročná, ba nelezitelná. Největší rekord v postupu z nás má mistr Blekoš. Ten své tělo neboze zmasakroval, chcete-li natlačil do útrob Mrzáka nejdál. Několik členů Guanos tento rekord chtělo pokořit. Bohužel, vždy se z toho stala bolestná záchrana dotyčného pokusmena.

Závěr. Ano, během letošního roku jsme v jeskyni Zvučná propast udělali hodně práce. Upozorňuji, hodně bolestivé práce! Velké díky patří všem Guanos, kteří zde nechali krev a pot. Bohužel, i přes totální nasazení, jsme nenašli nic významně nového. Je pravda, že ještě pár „otazníků" se zde stále nabízí, ale náročnost průniku místy je brutální, ba až nebezpečná. Každopádně, jeskyně Zvučná propast zůstává na prvních místech top-cave, zde ve Franckém krasu. Určitě stojí za další návštěvy a další bádání. Protože její charakter, tvary, krása a členitost jest na místní poměry nevídaná. Za pár modřin a bolesti při ždímání tělních orgánů to opravdu stojí za to, se sem dál vracet. Pravda je, že golf či tenis si zde moderní jeskyňář nezahraje, ale prdící hady zde spontánně potká! Ou jéééééé!!!

Zdař Bůh

Ivan „Dědek" von Kle. 

Průměr: 4.4 (7 votes)
Tyto stránky byly vytvořeny pomocí služby Jeskyňář.cz - http://www.jeskynar.cz
Creative Commons License
Na veškerý obsah, pokud není autorem příspěvku uvedno jinak, se vztahuje licence
Creative Commons Attribution-Noncommercial-Share Alike 3.0.