Expedition Speleo Famili GUANO Aqua Apalucha Ohře 2015

Autor: Ivan Kletečka

A tak mne jednoho letošního jarního dne, zčista jasna napadlo, zorganizovat expedici, nejen pro členy Speleo skupiny Guano, ale také pro rodinné příslušníky, tedy také pro švarné-bohyně manželky a naše milá speleo dítka. Bedlivě jsem přemýšlel, jakou tu správnou řeku, pro tuto již plánovanou drsnou expedici zvoliti. S ohledem na opravdu mladičký speleo potěr, jsem zvolil naší krásnou řeku Ohři, kterou máme doslova za humny. Ohře opravdu není Kolorádo, ale i tak se domnívám, že první drsný ročník naší Speleo femili Aqua Apalucha, se zapíše do všech vodáckých cancáku, jako legenda a bude se nostalgicky pět u vodáckých táboráků. Ou jééééé!!!! J

Termín jsem spontánně zvolil na polovinu prázdnin. Emailem, jsem rozeslal všem členům Speleo klubu Guano termín, celkový plán plavby a podrobné instrukce. Odezva členů Guanos, byla velmi kladně nadšená a přihlášky na tuto expedici se jenom hrnuly. Bohužel, všem členům a jejich rodinám tento termín nevyšel. Ale i přes pár omluvenek se na Speleo femili Guano Aqua Apalucha přihlásilo 20 lidiček a dva vodáčtí psi. Z toho přesněji: 5 nejmenší speleo potěr (nejmladší 3 roky), 3 odrostlejší speleo potěr a 12 dospěláků. Díky malému speleo potěru, bylo nutné plavbu řešit pomocí raftů. A to dvou čtyřmístných, jednoho šestimístného a jednoho velkého sedmimístného. Posádky si později podrobně rozebereme J. Pěkná flotila!!! Pevně doufám, že příští rok bude flotila mnohem větší! Ou jéééééé!!!

Letošní teplé léto, nebyla ta pravá zelená pro vodáky. Brutálně sluneční počasí, vysušilo spoustu toků v Čechách. Bohužel, platilo to i pro Ohři. Ale to nás rozhodně nezastavilo! Holt se bude prášit za pádly, hlavně že se pojede. Čekalo nás dva dny drsné plavby a tři bivaky (díky bohu a Kozlíkům).

A nastal den-D, tedy sraz všech posádek v základním táboře - Sokolov, kemp Dronte (203 km Ohře). O la la!!! Noo, všeci jsme čučeli jako opařený... Tento kemp jevil již z dálky značnou známku panku. Ale drsného panku! Před branou kempu se válelo takové množství odpadků, že by pět tater mělo co dělat, než by to odvezly. Agresivní druh masivních vos kroužil nad celým kempem jako supi. Při jakémkoli občestvení nastal nálet mesršmitů, kteří nemilosrdně bodali a odnášeli pivo ba i celé klobásy. Místo pro stany, bylo jedno velké knakoviště...netřeba toj-tojek. Linoucí se zápach připomínal, jako nálet se svržením napalmu. Potetovaný, ale milý majitel kempu a kiosku nám spontánně nabídl vakcínu tetanovky a žloutenky. Pak ukázal na tabuli s místními kulinářskými specialitami jeho kuchyně. Mohutným „Ahoj" jsem přivítal všechny členy Speleo Aqua Apalucha. Říkám „no není to krása romantická!?", na to se postavil vodácký, odborářský předák Sidi a společně se zastoupením ženské části expedice drsně prohlásil „ty wole dědku, co jsi to vybral za kentusáckej bivak!??" Po velmi krátké poradě, jsme usoudili, že bude tedy rozumné se přesunout do Loketského bivaku k místní zbrojnici přímo u Ohře. Inu, bylo to rozumné, páč ty nabízené vakcíny, měl majitel kempu několik let prošlé. Dále při pohledu na vedlejší stůl, kde seděli přerostlí tetovaní hlodavci a okusovali údy pohřešovaných vodáků, jsem uznal potenciál rychlého přesunu.

Loketská požární zbrojnice, ba i samotná klubovna na hasičárně, se staly základním bivakem pro celou expedici. Velké poděkování patří Kozlíkům a siru Blekošovi!!! Hned vedle zbrojnice je nádherný velký a oplocený bivakovací plac s úžasnou pergolou a mega ohništěm. Na sympatickém plácku vyrostlo stanové městečko. Od Ohře jsme byli cca 5 metrů. I přes betelný proviant, včetně masivních zásob bahna a čutor s plachetnicí, jsme měli legendární Pestaloci krčmu U Gárdnerů parádních 20 m, kde živý točený a nakládaný hermelín bylo velmi sexy.

První den plavby.

V ranních hodinách byl masivní přesun do původního prvního bivaku, kde jsme převzali rafty a další vodácký matroš. Po té následovalo přešíbování aut. A pak hurá na vodu!!! Ono zas tak hurá to taky nebylo...Po hlubším prohlédnutí raftů, bylo zjištěno několik závad. Tak na příklad, že některé plavidla ztrácí vzduch. To se vyřešilo hravě dětskými prsty. Dětský speleo potěr nejdříve protestoval, že svými nebohými prstíky nebude zacpávat díry v raftech. Bohužel jim nic nezbylo a tak se během plavby s tím docela smířily. A díky tomu, pak ani moc nezlobily. Plavba na Ohři Sokolovem je drsnej zážitek. Jeho romantické zákoutí s odpadkami, zápachem splašků, hnusným kalem a plovoucími skvrnami ropných látek, potěší zajisté nejednoho vodáka. Do řeky z několika podivných rour, přitékají různobarevné, zapáchající chemikálie. PH vody bude asi taky brutální. To jsme poznali, když se nám rozpouštělyplastové lahve s pivem, které se chladily za plavidly. Při plavbě pod Sokolovem cca 4 km, byly viděny v řece dvě zmutované ryby, připomínající slavné ropáky, které na kameni kašlaly krev. Příroda se místy objevuje až po 5 km od Sokolova. Zde se najde i zelená tráva, občas zmatenej pták. V těchto místech je už možné koupání, ale v suchém neoprenu a hlavu zásadně neponořovat.

Ze Sokolova do Lokte je vody docela dosti, ale bohužel je to totální olej. Při pravidelných zastávkách tzv. soulodění a doplňování nezbytných ochranných tekutin, se běžně stávalo, že díky větru jsme couvali zpět. Takže pak rozhýbat těžké rafty po vodě dalo zabrat. Každá posádka s tím bojovala, jak se dalo. Šestimístný raft, kterému velel zkušený kapitán, starý vodácký vlk Sidi, ťapal pod jeho mohutnými příkazy a povely jako by měly spalovací motor. Jak se říká co pádlo to motor. Zato náš sedmimístný raf měl pouze dva motory. A to mě (Dědka) a Jirku (Fosatýho Ha"t"a). Naše statečné ženy, ze všech posledních sil vesele odpočívaly a kochaly se hodně odpanněnou, spíše znásilněnou krajinou. No a děti, tak ty byly v naší posádce opravdu moc fajn. Jejich oteklé prstíky, kterými obětavě držely díry v raftu, je natolik vysílily, že spontánně upadaly do kómatu. Fyzicky a psychicky zdrcené děti procitaly až v bivaku, kde jejich krákor, pekelný bugr a střelba z praku, děsilo nejednoho opilce z nedaleké krčmy. Další plavidlo, bylo rodiny Spáchalovců. Čtyřmístný raft, kde velitelem plavidla, byla mamina Spáchalovců statečná Pavlína, kterou nerozhodilo takřka nic, si dokonce raft přenášela sama a také její pádlo bylo hlavním motorem. Honza (Sarka-Farka) si vodu doslova užíval. Při pohledu na něj, připomínal Ježíše v posledním tažení. Ovšem, když si nasadil kšiltovku, tak na něj vodáci pokřikovali Foreste pádluj! Ovšem asi nejdrsnější posádka byla v ozasení Blekoš, Bobo (Six-killer), Tereza a malý Bobeš (Kachna). Tato anti-systémová posádka, vyznačující se drsnou známkou panku, neměla velitele... Zato tato posádka měla pravý dětský plovoucí motor v podobě Kachny, tedy malého Bobeše. Ten byl navlečen do záchranné vesty, uvázán na lano a neboze hozen přes palubu. Ze slovy vlastního otce, starýho Boba „plav a táhni" nemohl nic malý Bobeš dělat. A tak se stalo, že nebohý malý Bobeš, přeplaval a odtál čtyřmístný raft celou expedici. Ortodoxní vodáci v pruhovaných tričkách jenom čuměli s otevřenýma držkama do kořán a tiše pluli dál. Pravda je, že se jejich pádla během expedice nesmočila, ale zato se v základním táboře trochu jejich čela orosila při vysvětlování sociálce a místním esenbákům, proč to bezbranné dítě nechají tahat takhle těžký raft.

Hlavní je, že všechny posádky zdárně dojeli do základního tábora živi a zdrávi, bez ztrát. Noční veselí všech posádek se příjemně táhlo do ranních hodin. Brutální řev nastal při odchytu speleo potěru, který musel samozřejmě zalehnout, aby nabral sílu na další den. Dědi statečně kličkovaly mezi stany a jejich matky na pokraji fyzických sil je marně naháněly se spacáky v ruce. Díky Ernyho uspávací pušce, se podařilo trefit a uspat všechna dítka. Uspávací vakcína, byla natolik silná, že milá dítka neprobudila v noci a nad ránem ani silná bouřka. A že to byly rány a záblesky!

 

Druhý den plavby

Ranní budíček zajistili děti s neutuchající energií a jejich bouchání na stany probudilo i drsný spáče jako je Spáchy nebo Dědek. Samozřejmě s úsměvem na líci, jsem vylezl ze stanu a bez sprostých slov, jsem přivítal nový krásný den. Při ranní kávě jsem přemýšlel jak dětský spelo potěr utahat. Výsledek je jasně nemožný...Dnešní děti, především ty kteřé se narodily do jeskyňářských rodin, nelze utahat legální cestou. Nehledě na to, ty naše chytrá dítka si založila dokonce odbory a přes to fakt vlak nejede. Takže tak trochu kontrolovaná anarchie a pevné nervy s utišujícími barbituráty je jediné řešení jak to přežít. Ráno bylo nutné přešíbovat opět auta do cíle plavby (kemp Liapor). Zpáteční šoférování do základního tábora, kupodivu vyhrály manželky. To je náhodička, Co???

I přes noční bouřku a vydatný déšť byl den zase jako malovaný. Sluníčko příjemně hřálo a Ohře dobře chladila piváčky zavěšené na zádi raftů. Z Lokte do Varů již řeka drobet teče a tak to bylo i veselé a naprosto pohodové plutí. I příroda je zde již krásná a voda průzračně čistá. Asi 1,5 km pod Loktem je příjemný vodácký kemp. Zde je k dispozici fajn jídlo, dobré pivko a příjemná obsluha. To se určitě nedá říci o kempech proti proudu, které jsou převážně na vlastní nebezpečí. Z Loketského kempu je nejbližší občerstvení po 8km u Svatošských skal. Tento úsek řeky má úžasnou přírodní scenérii. Inu je nádherný, příjemně teče a s vydatným proviantem je ještě hezčí. Při společném souloděním jsme již necouvali, nýbrž volně pluli. Cílem zastávky Sidiho posádky, byla keška umístěná na 4 metrovém pilíři u Svatošek. A tak vytáhl buben a do taktu zabubnoval rychlost 20 uzlů (37 km/h). Jejich příď se náhle zvedla a za brutálně rychlého bubnování stylu Lombarda, bicáka ze Slayrů, byli ta-tam. Ostatní tři posádky se nechaly pouze unášet klokotem Ohře. Přece nehoří...Místy bylo vody pomálu, bylo nutné část posádky vylézt z raftu a drobet zatlačit. Tyto problémy nemuseli řešit dva pankáčský budhové Bobo a Blekoš. Jejich statečný plaváček, malý Bobeš je přes mělčinu pracně přetáhl a oni mohli nerušeně meditovat dál. Pár kolem plovoucích vodáků mělo náký hemzy, cosi o šikaně a tak. A tak se stalo, že pár hozených šutráků potopilo remcaly a po pár lívancích pádlem už dali pokoj. Naše posádka si užila také mnoho srandy. Především Jirka, by mohl vyprávět. Nejdříve nám vypadnul z raftu. Prej mojí vinou. No nevím... Když nám konečně Jirka drobet uschnul, tak ho ďobla vosa do čela. Opět mou vinou...Hmmm...Ono to bylo tak, že vosa mě lezla po zádech. Statečný Jirka, že ji odpinkne. No a tak se stalo, že si ji přihrál přímo na čelíčko. No a nasraná vosa mu drobet vyzdobila kebuli, vopíchala nos a držku. Inu, upravila mu obličejovou fasádu, která připomínala zvoníka Kvasimóda nebo zhulákanýho havajskýho domovníka. Byla to hodně vostrá vosa, která bez mrknutí oka propíchla trojku plech! Ovšem nemohu, opomenout na skvělý vodácký vylepšovák, který vymyslel sir Spáchy. Přišel s řešením, jak naložit se zlobivým dítětem na palubě. Je to jednoduché a velmi praktické. Zlobivé dítě zavřete do barelu a je klid. Jakmile stále hlučí a svým jekotem otravuje zbytek posádky, postačí uvázat barel za loď na šesti metrové lano. Je to velmi praktické, mohu jenom doporučit! Hodně vodáků se podivovalo, proč táhneme barely za raftem. Na zastávce u Svatošek jsme vypustili děti z barelů. Další zastávka na Ohři, konkrétně u Svatošských skal, také stojí za to. Super zázemí se vším všudy. Doporučuji! Výborné místo pro vyblbnutí dětí na hopsadlech, lanových překážkách a ponících. Ze Svatošek nám do cíle zbývaly 3 km, převážně oleje. Pohodovým tempem dorazily opět všechny posádky do cíle, beze ztrát. To bylo radosti! Chviky čekání na odvoz raftů, jsme si krátili přetahováním lana, dospěláci s dětmi o lihové paňáky. Po návratu do základního bivaku, byl zapálen závěrečný slavnostní vodácký táborák. Zároveň bylo slavnostní vyhlášení výsledků v několika disciplínách s předáním medailí a diplomů za doprovodu ohňostroje.

 

Letošní expedice Speleo Famili Aqva Apalucha 2015, byla prostě nádherná!!!! Ou jééééééé!!! Pohodová nálada, skvělí přátelé, hodně sluníčka, no co si člověk může více přáti! Pevně doufám, že letošní první ročník této speleo klubové vody Speleos Guana (postrach všech vod a toků), bude míti do budoucna nadále trvání a stane se z toho tradice klubu. Snad příští rok to vyjde více členům Guana a naše flotila plavidel se zvětší. Jakou řeku pojedeme příští rok, je zatím veřejné tajemství. Nechceme dopředu dávati vědět lokalitu, kvůli panice a strachu ostatních vodáků, před naší veselou partičkou na běžném lovu motýlů J. Taže !!! Ahoooj!!!! Ou jééééééééé!!!!

 

 

Zdař Bůh

Ivan „Dědek" Iron     

Průměr: 4.5 (8 votes)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".

Zase jsem byl asi na jine

Obrázek uživatele spachal
Zase jsem byl asi na jine akci :] ...
Tyto stránky byly vytvořeny pomocí služby Jeskyňář.cz - http://www.jeskynar.cz
Creative Commons License
Na veškerý obsah, pokud není autorem příspěvku uvedno jinak, se vztahuje licence
Creative Commons Attribution-Noncommercial-Share Alike 3.0.