Expedice CAVES "Andere giú o protetto pelo Castoro (Speleomona)" - ITALIA 2012

Autor: Ivan Kletečka
Rubrika: Expedice

A je to tu zas, přišel ten správný podzimní čas, kdy v ČR teplo se sluníčkem dalo své „nazdar". A tak, Speleos Guáno začíná balit cajky a zamíří na jih jako tažní ptáci za sluncem. Myšlenky na nádherné podzemí, společné dobrodružství, drobet ostudy, spousty legrace, boj o holý život při večerních seancích a skvělé speleo přátele, se mi honí hlavou celý rok a nedočkavostí člověk stříhá doslova metr. A je to tady!!! Ou jééééééééééééé!!!

Jako každý rok, tak i letos při plánování akcí na celý rok, jsem pečlivě naplánoval podzimní jižní expedici, tentokrát Itálii. Již v únoru bylo vše patřičně vyjednáno a domluveno se speleo kamarády z klubů GSSG a Boegan. Drobné problémy nastaly před odjezdem v řadách Guáno. Muselo se hýbat s termínem z důvodů práce, infekce, záchrany bobrů a jiných rodinných záležitostí. I stalo se, že někteří členové klubu Guáno začali odpadávat, jako údy malomocného člověka. Jářku, a tak finální výsledek dal místo osmi pouze šest statečných členů výpravy.

1.den (sobota)

V ranních hodinách se sjíždí členové výpravy na haciendu mých starých rodičů v Lázních Kynžvartu. Naložit nezbytný lezecký materiál, proviant a 200 lahodných bahen (název známého pivovaru zatím nebudu propagovat, možná až nás budou sponzorovat), nebyl nijak zvláštní problém do dvou speleo automobilů, ve kterých byly tříčlenné posádky. Takže komfort. Přeprava bez mačkání, tedy parádička a tak zbylo místo i na hudební nástroje (kytara, mandolína, tamburína, tahací harmonika a bicí). Díky propočtům a zkušenostem našeho palubního inženýra Jardy, jsme cestu zkrátili o 154 km. Cesta až podezřele probíhala v pohodě, bez bloudění a ba i bez poruch našich vozů. Neuvěřitelné! V podvečerních hodinách přijíždíme do Trieste, po té vyzvedáváme klíče od základny GSSG u Lupa v obchodě a jdeme se ubytovat. Večer se k nám přidá Lupo, plánujeme a klábosíme u lahodného chmelomoku.  

2.den (neděle)

Praví se, že kdo nebyl v Grotta Noe (celková hloubka -123m., délka 586 m.), jako by nenavštívil Trieste karso. Samozřejmě, tuto klasiku si nemůžeme nechat ujít. A tak naší první jeskyní na rozhýbání těl a údů, se stala právě Noe (Slovinci jí říkají Pečina v Rubijah). Pohled na vstupní propast (hloubka -70 m.) o průměru cca.30 m je opravdu impozantní. Co se týče kotvení pro sestup, tak to je naprostý luxus. Je zde vystrojeno sedm cest, takřka vedle sebe, lepenými oky. Toho jsme využili a vystrojili dvě lanové cesty. Po 15m. slanění při stěně je poslední přepínka a pak lanová cesta vede v prostoru (-65m.) až na dno. Díky velkému průměru vstupní propasti, denní světlo krásně dosvítí až na dno a tak se člověk při slanění může dokonale kochat krásou. Dole je možno pokračovat takřka všemi směry. Mimo severní malé galerie, jsou ostatní podzemní prostory doslova gigantické. Do západní části, která má pozvolné stoupání, je strop tak vysoký, že by šikovný pilot vrtulníku proletěl tam i zpět. Východní galerie s pozvolným klesáním je jednou z nekrásnějších v jeskyni. Její dlouhá chodba má krasovou výzdobu roztroušenou doslova všude. V této části systému je další vertikální cesta (-30m.), která vede do nejhlubší části jeskyně. Pár fotek, nezbytný jeskynní piknik a vzhůru nahoru. Cestou na základnu probíhá malá očista v moři a pak hurá na večeři. Naším expedičním kuchařem byl slavný Speleo mistr Vařečka Víťa „Márfy", který měl dopředu připravený jídelníček a to samých dobrůtek, pro všechny dny výpravy+gastro bonusy. Večerní veselení při lahodném moku a tónu hudebních nástrojů se pomalu nesl do ranních hodin.

3.den (pondělí)

V dopoledních hodinách vyrážíme vstříc jeskyni Grotta a Ne di Aurisina, která je známa pod názvem jeskyně Vánoce (celková hloubka -107m.). V obci San Pelagio  hledáme marně parkoviště, tak aby to k vstupu bylo co nejblíže. Povšimne si nás jeden místní občan, který je natolik ochotný a nadmíru hodný, až nám to vyráží dech. Jakmile se dozví, že jsme jeskyňáři, Češi a že hledáme Grotta a Ne di Aurisina, ihned nám nabízí parkování na svém pozemku u domu a zahrnuje nás informacemi a fotkami o jeskyni. Náš nový kamarád Giampaolo, nás přivedl přímo ke vstupu jeskyně. Díky jeho velké ochotě a nadšení, jsme si ušetřili spousty času s hledáním malého vstupu a obcházením celé soukromé zástavby. Přes jeho oplocený pozemek to bylo k jeskyni opravdu pár metrů. Jeskyně je takřka celá vertikální, tvořena soustavou propastí a až dole je pouze jedna obří, doslova přezdobená galerie s třemi polygony tvořící nádherný systém úzkých chodeb a malých galerií. Vše je panensky zachovalé, jakoby do jeskyně nikdo nechodil. Inu pro fotografa naprosto senzační. Propasti jsou perfektně vystrojeny lepenými oky v kombinaci expanzních fixů o průměru 8mm, na strojení lanové cesty postačí 100 m. lana. Není zde možné strojit dvě cesty a tak je výstup trochu pomalejší. Dnešní večer měl Márfy v kuchyni volno. Lupo nás pozval do svého speleo-bunkru na večeři, plnou italských specialit, dobrého vína a Grapy několika příchutí. Krásný večer s veselým nábojem se linul do ranních hodin.

4.den (úterý)

Dnes díky bujaré noci, to ne že by jiné nebyly bujaré, ale přeci jenom Grapa a domácí silné likéry s kombinací vína, jsme zvolili nádhernou jeskyni Grotta del Paranco. Jeskyně je horizontální s několika kritickými úžinami, jak ji popsal Bruno. Za trochu plazení a drobného mačkání údů, nám byla odměnou nádherná krystalová výzdoba, plná excentrik tvarů nevídaných. Ovšem nejen tyto vnady tam čekají. Za zmínku stojí podotknout i krása centrálního dómu, který se pyšní monstrózní krasovou výzdobou. Jeskyně Paranco není nijak velká, délka činí cca.320m., její předností je překrásná výzdoba, která pohladí po duši každého jeskyňáře. Pozdní odpoledne relaxujeme u moře. Večer Márfy předvádí své kuchařské umění a smaží dvě velké mísy holaňďáků alias speleo-karboše nejen pro nás, ale i pro celý club San Guisto. Do ranních hodin se popíjí společně s italskými speleo-kamarády české pivo, bujaré veselí a písničky doprovázené několika kytarami ba i jinými nástroji s česko-italskými texty. Inu správná speleo zábava, jak má být! Ou jééé

5.den (středa)

Dnešní den nás čekala drobet náročná jeskynní perla s názvem Grotta Fessura del Vento, kterou vlastní a bádá speleo-klub GSSG. Jeskyně se nachází v  národním přírodním parku Val Rosandra, kde samozřejmě nelze vjet automobilem. A tak nás čekal slušný trek s bouřkou v zádech. Jeskyně Fessura del Vento je rozsáhlý jeskynní systém o délce 2,7 km., kde maximální hloubka dosahuje -145 m. Díky rozmanitému charakteru jeskyně je zapotřebí velké množství lana na strojení propastí a hlavně k tvorbě lanových přemostění (traverzů). Na některých místech v jeskyni se člověk setká s vystrojenou cestou, pomocí ocelových lan, tedy jeskynní feratou. Jeskyně končí úzkým vodním kanálem. Fessura del Vento mě připomínala tak trochu Český kras, možná bych ji přirovnal k jeskyni Čeřinka a to se vším všudy. Každopádně, pouť touto jeskyní je nádherná a i přesto, že krasové výzdoby není mnoho a je dost  silně znečištěna nánosy sedimentů. Tak i tak, stojí zato táhnout fototechniku a drobet tvořit. Večer se nese ve stylu Guána a ve společnosti italských kamarádů, veselé zábavy, lahodných moků, jdeme spát opět až k ránu.

6.den (čtvrtek)

Dnešek byl ve stylu Zewel, tedy odpočinkový den. Celé město Trieste bylo již od večera zahaleno do šedivého, chladného, deštivého a zatraceně větrného dne. Mimo „plavce" Želváka, který trval na koupání ve studeném a rozbouřeném moři, si celá parta vyšla na prohlídku města Trieste. Navštívili jsme krásný hrad San Guisto, prošli historická náměstí, kde Sidi hledal GPS-kou Kešky a Speleo-muzeum tzv. Speleovivarium. Speleo-muzeum je otevřeno pro veřejnost pouze o víkendech. Díky Lupovi jsme měli tu čest a štěstí ho vidět i ve všední den. Muzeum se nachází v jednom z několika podzemních krytů, které jsou dlouhé několik stovek metrů a tvoří obrovský systém pod městem Trieste. Muzeum je nádherný zážitek pro každého jeskyňáře od začátku až do konce. V první části expozice je soustava akvárii, kde chovají jeskynní živočichy (mimo netopýrů), včetně slavného proteuse. Další části muzea jsou věnované historii průzkumu Terstského krasu a veškeré historii speleologie. Naprosto úžasná je výstava historického materiálu pro SRT a jeskynního potápění. Nedílnou součástí prohlídky jsou také historické jeskynní nálezy pravěkých zvířat a lidí. Součástí podzemního muzea je také promítací místnost pro přednášky. S velkým nadšením jsme přijali nabídku prohlídky dalších částí podzemního krytu, který se tvořil za války pro obyvatelstvo jako kryt před bombardováním. Za prohlídku muzea ještě jednou velmi děkujeme, jak říkám, opravdu nádherný zážitek.

7. den (pátek)

Na dnešní den jsem naplánoval výpravu do nedalekého Slovinska v okolí Koziny, jeskyni Medvedjak (délka 1,3 km, hloubka 135 m.). Tato nádherná a gigantická jeskyně musela být zakomponována do této expedice. Na tom jsem z citových důvodů trval. Nástup k jeskyni je pěkná procházka přírodou cca. 1,1 km. Na vstupní propast postačí jedno lano 60 m, dále je nutné s sebou do zadních pasáží vzít 2x30m.lana. Po 10 metrech slanění při stěně od vstupu, přechází lezec do prostorového slanění vertikály 50 m obří prostorou. Nádhera! Fotografovat tyto prostory je naprostá čest. Díky dostatečnému času a „báňákům" (Márfy a Sidi) se foto-dokumentace dařila s výsledkem kladným. Jeskyně má dva hlavní jasné tahy. Nejedná se o žádný složitý jeskynní systém. Až na tři užší pasáže v jeskyni, jsou prostory monstrózní. Dokonale stvořeno pro jeskynní pikniky Speleos Guano, které máme tak rádi. Jářku, jeskynní pouť to byla překrásná! Ou jéééé!

Večer se pařilo s přáteli, zase až do rána. Hodně se zpívalo. Italští přátelé nám zapěli a zároveň naučili jejich speleo-hymnu s názvem „Io Superspeleo (o speleomona?)". My jsme nebyli v žádném případě pozadu. Na oplátku jsme je naučili tu naší speleo-bluesovou „A karabiny zvoní dál" (text: dědek a Hapka, hudba: Márfy a Štajdl). Během večera se i soutěžilo v pojídání brutálně pálivých papriček. Já osobně si pouze kousnul a upadl do komatu. Z českého zastoupení soutěžících vyhrál Márfy, který snědl celou a omdlel až poté. Vítězem pojídání mega-brutálních papriček byl italský favorit Mário „Bimbo", který jich snědl půlku sklenice a zapíjel to feferonkovou rakií. O ránu nebudu raději psát...

8.den (sobota)

Poslední jeskyni na expedicích se snažím zrealizovat tak, aby byla výjimečná či vzácná, inu taková pomyslná třešinka na dortu. I letos se mně to zdařilo. Zařídit vstup do jeskyně Savi není zrovna lehké. V jeskyni jsou pasáže, které jsou vzácností zhlédnuot i pro samotné Italy. Do těchto míst se vstupuje pouze za účelem fotodokumentace v omezeném počtu a to jednou za dlouhý čas. Díky mým skvělým přátelům ze speleo-klubu Boegan a starému příteli Lupovi, který to vyjednal již na začátku roku, vše parádně klaplo. Grotta Savi (délka 3,4 km) se nachází v národním přírodním parku Val Rosandra a je trvale uzamčena. Sraz s kamarády z Boeganu, jsme měli brzy ráno v předsazené základně klubu. Na místě nás již čekala naše kamarádka Luisa. Postupně se scházeli další speleo přátelé, kteří si nechtěli nechat ujít příležitost navštívit vzácnou jeskyni. Z našeho expedičního teamu Guanos se nezúčastnil pouze plavec-savec Želvák, který z neuvedených důvodů dal přednost moři (???). Jediná omluva snad je, že je mona-jeskyňář, tedy „plavec"a milovník soli. Celou jeskyní nebylo možné na jednu návštěvu prolézt. A tak se prolezla levá delší část velkého jeskynního systému. Tu druhou jsme si ponechali na příští roky. Jeskyně Savi je z větší části horizontála. Mimo dvou propastí a menších vertikál (strojené feraty), není zapotřebí vybavení SRT. I tak je to nádherná jeskyňařina, kde plazení v úzkých chodbách střídají velké prostory, komíny a jiné. Dostali jsme se do míst, kde před námi několik let nikdo nebyl. Dech se tají nad tou podzemní krásou a fotoaparát se slušně zahřívá. Nádherné krystaly a různé tvary excentrik jsou prostě všude. Duše plesá, tělo nevnímá bolest a pot se valí - no není ani divu při podzemní teplotě 13°C a tempu fešných italských jeskyňářek. Vůbec se nechce ven, ne a ne se nabažit té nádhery. Po několika hodinách vylézáme a svlažujeme si rty červeným vínem na základně s přáteli ze speleo-klubu Boegan. Velké poděkování patří hlavě Luise a Antonelle, které nám dělaly průvodce nádhernou podzemní poutí.

A je tu poslední expediční večer, tzv. rozlučkový. Mistr kuchař Márfy navařil opět spousty kulinářských lahůdek a společně s italskými speleo přáteli se naposledy zapařilo, naposledy zazněly tóny hudebních nástrojů a hlahol všech kamarádů.

9.den ( neděle)

V brzkých ranních hodinách začíná masivní balení do aut. Poslední rozloučení z Trieste karso a míříme směr na rodnou zem do Čech. Cesta bez velkých problémů a štau, utekla jako voda. V podvečerních hodinách jsme všichni doma u rodin. Na konci expedice proběhlo vyúčtování, které mělo milé výsledky. Musím velmi pochválit pokladníka Jardu! Nejenže jsme se vešli do plánovaného rozpočtu i v počtu šesti účastníků, tak ke všemu, bylo každému navráceno ze společné kasy 20 euro. Inu co dodat...prostě paráda!

Závěr a poděkování

Team účastníků expedice Caves „Andere giú o protetto pelo Castoro (Speleomona)" ITALIA 2012, byl naprosto úžasný. Zažilo se spousty srandy, dobrodružství, bez hádek či ponorek a hlavně bez úrazů jsme se živi a zdrávi vrátili domů. Co dodat. Snad aby se příští rok opět zadařilo, zdraví nám klapalo a my opět mohli vyrazit za krásným podzemím a speleo kamarády. Honza celou expedici - kolikrát až do roztrhání těla, a to doslova, tvořil video dokument, který bude mít premiéru na setkání Four Rum 2013. Já se snažil zachytit něco málo na fotky a snad něco ke koukání bude.

Z celého srdce  za vše velmi děkuji příteli Lupovi, který nám pomohl zrealizovat tuto nádhernou expedici. Danile děkuji za výtečné likéry a italské speciality. Velké poděkování taktéž patří, všem speleo-přátelům z klubů Gruppo Speleologico San Guisto a Boegan. A s velkou potěchou přijímáme pozvání na příští roky. Omarovi (Speleo Eros Ramazzotti) a Sebastianovi (Speleo-rasta) patří poděkování za hudební večery a hymnu „Io Superspeleo (o speleomona?) „ a dalším kamarádům, kteří s námi pařili na kulturních večírcích. A hlavně!!! Velmi děkujeme za nádherné jeskyně!!!! Ou jééééééé!!!! Grazie mille amici !!!

Expedice Caves „Andere giú o protetto pelo Castoro (Speleomona)" ITALIA 2012 se zúčastnili tito Speleos Guános :

Ivan „dědek" (Náčelník expedice-Jemnostpán a otrokář, foto-dokumentace, krákor-hlahol, sólo-kytara), Jarda (pokladní, palubní inženýr, doprovodná kytara), Honza „Spáchal"(video-dokumentace, tamburína a perkusy), Víťa „Márfy" (expediční kuchař, kytara a hlahol), Milan „Sidi" (čtvrtý mušketýr, mandolína a božská harmonika), Tomáš „Želvák" (jediná holka na expedici „Anče", bývalý závodník F1, obojživelník, bez hudebních nástrojů...v 20:30 hod. měl večerku).

Zdař Bůh

Ivan „dědek

 

Průměr: 4.9 (50 votes)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".

Ivane, fotky jsou krásné

Obrázek uživatele Anonym
Ivane, fotky jsou krásné jako vždy. Ty vaše dobrodružství Vám závidím, ale zároveň Vám je přeji. Doufám, že se dostavím na setkání 4Rum a zhlédnu video z expedice. Už se těším :-) . Přeji hodně štěstí. Ahooj Bára

Hudební skupina Guano :-)

Obrázek uživatele Anonym

Hudební skupina Guano :-) i vy Naši furianti :-) . A co trombón?

Pěkné čtení a fotky nádhera .

Zdař Bůh, Martin

Už se těšíme na speleo

Obrázek uživatele S+S

Už se těšíme na speleo setkání Four Rum (celá rodina!) a expediční-video. Ivo, to musela být nádhera, tam dole :-) . Až to moje zdraví bude 100%, tak razím s tebou do podzemí a to hned  i na kopání Dyleňské jeskyně!

Ať se daří stále dobře, synek roste jako z píva! Zdař Standa

saluterò tutti da parte

Obrázek uživatele Anonym

saluterò tutti da parte vostra.
speriamo di rivederci il prima possibile.

ciao Giampaolo

Tyto stránky byly vytvořeny pomocí služby Jeskyňář.cz - http://www.jeskynar.cz
Creative Commons License
Na veškerý obsah, pokud není autorem příspěvku uvedno jinak, se vztahuje licence
Creative Commons Attribution-Noncommercial-Share Alike 3.0.