V Honzově chodbě i Jedelské ventarole přibývají další (prokopané) metry (17.–19.8.2018)

Tahle bádací sezóna je skutečně nabitá a každý další víkend strávený v krasu přináší další a další prokopané metry hned na několika pracovištích. A přestože je každý metr vydřený, posouváme se k volnému pokračování, které tam určitě schované je. Už v pátek jsme se okamžitě vydali do jeskyně V Jedlích (Krteček, Dejv, Honza, Matouš) a trochu jsme poškádlili minule nakopnutou dutinu na čelbě Honzovy chodby.

Po rozšíření se nám objevená dutina líbí ještě víc, voda tu zatékala pod stěnu před námi hned na několika místech a hledaný odtok by se tak mohl nacházet pod touto stěnou. Víc jsme se tím dnes nezabývali, hlavním úkolem večera byla oprava těžebních lyžin ve vstupní části Honzovy chodby (splněno) a přidali jsme k tomu i exkurzi po celé jeskyni, protože Krteček s Dejvem ještě neviděli ty nejvýživnější zákoutí jeskyně V Jedlích, třeba Klíčovou dírku ;-) Jedinou změnu jsem zaznamenal v odtoku za Klíčovou dírkou - musela tudy někdy od poslední návštěvy téct voda, podemlela hliněnou stěnu naproti odtoku a splavenou hlínou ucpala odtok do výšky cca 0,5 m. Bude zajímavé sledovat, jak se s ucpávkou popasuje další velká voda.

Páteční program tím zdaleka nekončí, přidává se k nám ještě Silva, odcházíme do Jedelské ventaroly a noční pracovní směnu věnujeme zahlubování Velkoopatovické propasti.

V sobotu se počet pracantů rozšířil ještě o Jéňu, Michaela a Miru, to už je nás hodně, ale pořád ne tolik, aby se dalo těžit až z čelby Honzovy chodby. Každopádně se do jeskyně V Jedlích dopoledne přesouváme a pouštíme se do odtěžování sedimentů pod lyžinami, tj. v místě, kde bude po vyčištění chodby stát nějaká bariéra, která bude zachytávat materiál splavený vodou a bránit opětovnému zanášení Honzovy chodby. V odpoledních hodinách končíme a plán je splněn naprosto dokonale - v místě pod lyžinami se podařilo dosáhnou v plném profilu skalního dna Honzovy chodby. Vše je začištěno až na liťák, nebyl nalezen žádný další teoretický odtok a je možné krásně sledovat, jaké dílo tu Jedelský potok vytvořil - zprvu strmě klesající, divoce tvarovaná vysoká i široká Honzova chodba se rázem celá stáčí doleva do úzkého horizontálního pravidelně oválného kanálku, vzápětí se opět lomí do mnohem užší, ale vysoké pukliny... prostě krásné dílo vody ve vápenci.

V průběhu těžby se u jeskyně zjevil Bohouš s kamarádem a hned se zapojili do práce. Bylo tak možné zároveň sondovat v Honzově chodbě ještě na jednom místě - v zahliněné vzestupné puklině u pilíře (hned napravo za zúžením Honzovy chodby, místní vědí). Puklinou se podařilo prostoupit nějaké 3 m dál a výš, propíchnout se do volné dutiny, ve které se nachází volný, ale neprůlezný komínek, další přítok vod do Honzovy chodby. Dle uložení sedimentu voda z komínku vyplachovala hlínu nejen směrem do Honzovy chodby (kudy jsme se sem prokopli), ale i na protilehlou stranu pukliny, ta je ale příliš úzká, navíc zahliněná, pro další potup tedy neperspektivní, přináší ale ke komplexu Honzovy chodby další cenné informace.

Víkend by nebyl dostatečně využitý, kdyby neproběhla odpoledně-noční akce v Jedelské ventarole. Už jsme sice nebyli v plné sestavě, ale pořád se najde dost magorů i na tyhle pracovní směny končící zpravidla kolem 2. hodiny po půlnoci. Během té sobotní byl jednak rozšířen průkop na kolečka pár metrů za vchodem, aby byl průjezd snazší (a že těch jízd s kolečkama tudy absolvujeme ještě stovky). Dál byla zahájena práce na jednom z trativodů při pravé stěně, kde je sice hlína prosintrována do tvrdé kompaktní hmoty, ale i na to jsme byli připraveni, před jeskyní jsme nastartovali elektrocentrálu a kangem začali tvrdé sedimenty prosekávat. A zbytek týmu pokračoval v zahlubování Velkoopatovické propasti. Sediment v propasti je stále stejný - terra rosa bez jakýchkoliv příměsí či kostí. Na nějaký ten kámen se narazí třeba jen jednou za dvě tři pracovní akce. V součtu s pátečním postupem se podařilo v plném profilu zahloubit o celý metr a VOPka tak dosáhla celkové hloubky 10 m. Druhý stupeň propasti stále drží kruhový profil a nic nenasvědčuje nějaké změně, bude nutné se dále zahlubovat.

V neděli se někteří účastníci začali pomalu vytrácet nebo si zašli užívat letního dne k Evženovi do lomu, přesto čtveřice vytrvalců (Honza, Silva, Dejv, Matouš) vyrazila přes Ostrov u Macochy směrem k Tartarosáckým lokalitám v okolí Vintok. Exkurzně jsme navštívili jeskyni Liščí, protože je potřeba si průběžně doplňovat krasové znalosti (zvlášť u těch jedinců, kteří v oblasti jeskyňaří už roky, ale v Liščí doposud nebyli). Cestou dál prolézáme jeskyni Cigánskou a S oky až přicházíme k našemu cíli, jeskyni Studené. Zde opět exkurze a jako poděkování jsme Tarťákům vytahali z konce jeskyně připravené kamení (tuto instrukci jsme samozřejmě od Kuby dostali už při předávání klíčů :-)

A zatímco my jsme si poletovali po exkurzích, v Jedelké ventarole dál neúnavně bušil Krteček. V levé chodbě vykopal rozrážku k pravé stěně chodby, ne že by byla nějaká perspektiva tu něco objevit, ale pro přesnější představu o jeskyni a pro zakreslení do mapy je dobré se na několika místech chytnout skalní stěny a zjistit tak skutečnou šířku chodby v daném místě. Dále pokračoval v sondáži v zasintrovaném trativodu ze včerejška, ten se ale stále víc stáčí doleva a začíná být jasné, že se po pár metrech bude napojovat do trativodu, který se nachází přímo za VOPkou. Práce ve ztvrdlém sedimentu tedy pozastavíme a raději se budeme soustředit na onen druhý trativod, kde to sice taky nebude zadarmo, ale přeci jen je volnější. Pár metrů napravo od trativodu se nachází další velezajímavé místo, které stále čekalo na prvotní sondáž - jedná se o pokračování tektonické poruchy (nejvýraznější v celé jeskyni), na jejímž SSV pokračování je vykopána 10 m dlouhá chodba, ale toto její pokračování k JJZ zatím na první kopnutí čekalo, resp. se čekalo, až bude dokončen průjezd na kolečka. Teď už sem kolečka dojedou, prvotní osondování proběhlo a po vyvezení několika koleček hlíny je možné pod stropem v tomto směru nahlédnout přes 2 m dál, tj. určitě se tady bude pokračovat.

Odpoledne se všichni scházíme na základně a hodnotíme postupy. Honzova chodba je teď jasná, je potřeba jen hromadu lidí a hrnout na čelbě. Zato situace ve Ventarole se s každou další akcí mění, po tomto víkendu máme v jeskyni 3 nadějná pracoviště - pokračování poruchy v JJZ směru, trativod za VOP a pak samotnou VOPku, která se svou aktuální hloubkou 10 m začíná měnit náš pohled na celou jeskyni. Asi začneme uzavírat sázky, jak hluboko ještě tahle díra povede.

Průměr: 5 (hlasujících: 1)
Tyto stránky byly vytvořeny pomocí služby Jeskyňář.cz - http://www.jeskynar.cz
Creative Commons License
Na veškerý obsah, pokud není autorem příspěvku uvedno jinak, se vztahuje licence
Creative Commons Attribution-Noncommercial-Share Alike 3.0.