Malá Fatra: na vrchol Malého Kriváně a do podzemí u Šútova (27.–30.10.2016)

Autor: Aranka

Malá Fatra (foto Aranka)Již na jaře jsme se domluvili, že využijeme prodlouženého volna díky státnímu svátku 28. října a vyrazíme na Malou Fatru. Výjimečně ne zcela do jeskyní, ale také do hor. Vyrazili jsme tedy ve čtvrtek po práci. Aranka se svou věčně žíznivou Fabií se vydala směrem do Olomouce, tady nabrala Matouše, Honzíka a u nádraží posledního člena osazenstva jejího vozidla - Golémka. Společně jsme pak vyrazili směr Varín. V Rožnově jsme ještě vyzvedli druhé auto s beskydskými kamarády, kteří se také nechali zlákat hřebeny Malé Fatry. Byli to Mart, Jana, Kedluben a zasloužilý otec Jindřich.

Po patřičném přivítání, kdy řidičům tajně ukápla slza, že si nemohou připít s kamarády, jsme vyrazili dál za naším cílem cesty. Za Makovem byla doprava vedena kyvadlově z důvodu pokládky nového asfaltu, což bylo sice nemilé, ale zato pasažéři měli možnost degustace pitiva z jednotlivých vozidel. Když jsme se dostali od těchto semaforů, cesta nám již odsýpala. Nakonec jsme dojeli do Varína. Edo nám zde půjčil od kamaráda luxusní chatu. Jenže v půli cesty do Žiliny Edo zjistil, že si jaksi nechal klíče od chaty u sebe, tedy jsme na něj museli počkat ve Varíně. Na chatě na nás již čekali Jenda s Katarínou a po drobném navigačním omylu jsme je úspěšně našli. Byla to krásná chatka a dvoulůžkovými pokoji a společenskými místnostmi. Večer jsme se jak se patří přivítali a někteří si ještě dokonce dávali popůlnoční svačinku. Domluvili jsme se také na příští den, kdy jsme naplánovali túru po hřebenech.

Starý hrad

Ráno po snídani jsme od chaty vyrazili nejdříve na zříceninu Starý hrad. Jenda s Katarínou byli unaveni po cestě vlakem a zůstali hlídat chatu. Odtud jsme vyrazili po červené na chatu pod Suchým, kde jsme se občerstvili a dál pokračovali směrem na Malý Kriváň. Jelikož byla mlha, tak jsme na Suchý nelezli. Zůstal nám tedy na příště. Vylezli jsme na Malý Kriváň a pak pokračovali po hřebenu. Postupně se počasí lepšilo a ukázaly se nám hřebeny a vrcholy obou Rozsutců. Mlha se v některých místech přelívala přes hřebeny. Chvílemi je zcela zahalila, ale když se rozestoupila, mohli jsme se kochat majestátností těchto vrcholů a vidět bylo až na Tatry.

z mraků se vynořily vrcholy obou Rozsutců

Poté jsme došli k rozcestí se zelenou, kde nám došli Jenda s Katarínou naproti. Následoval sestup dolů k autu, kterým se sem Jenda s Katarínou přiblížili. Jelikož nás bylo dost a museli jsme jet zpět na chatu nadvakrát, tak jsme některé vysadili u nejbližšího občerstvení - hotelu, ať si tu zkrátí čekání, než se pro ně otočíme od chaty. Hotel měl restauraci na úrovni, ale naše zablácené kluky bez řečí obsloužili. Než druhá skupinka dorazila na chatu, Aranka zatím uvařila kyselicu, Edo dovezl klobásky a slovenské pití. Zhodnotili jsme právě prožitý den a domluvili se s Edem na sobotní pracovce.

základna u jezera

Následující den jsme se přesunuli za Edem do Šútova, po přivítání se ti, co ještě nebyli v Ludmile, vydali na exkurzi (Edo, Peťo, Honzík, Jana, Kedluben a Golémek). Ostatní šli pracovat do Jaskyňe nad diamantovým vŕtaním, kde nejprve odstranili kámen, který překážel v těžbě. Těžba rychle ubíhala, že jsme se ani nenadáli a exkurzanti byli zpátky. Aranka vzala doposud pracujícího Jindřicha a Marta také do Ludmily, kde to rychle proběhli. Venku jsme se ještě stihli pokochat zvláštním světlem zapadajícího slunce. Matouš a Edo se šli vykoupat do jezera a ostatní jim dělali publikum a obdivovali jejich odvahu jít za silného větru do tak studené vody. Po koupeli a řádném usušení jsme uklidili jejich základnu a vyrazili k naší chatě, kde jsme si užili poslední večer.

V neděli jsme se probudili do ubrečeného rána. Původní plán vyrazit na Velký Rozsutec byl zrušen, slabě pršelo a mrholilo a nahoře na skalách tou dobou muselo být všechno obaleno ledem. Tedy jsme se rozhodli, že uklidíme a vyrazíme pozdravit Matoušovy příbuzné. U nich se sešla opět celá sestava, byli jsme velkolepě pohoštěni. Poté se beskydské osazenstvo vydalo směrem k domovu. My (já, Matouš a Honza) jsme nespěchali, a tak jsme vyrazili na Jánošíkovy diery. Po dešti se tam ukázaly krásné vodopádky. Prolezli jsme dolné, horné i nové diery a rozhodli se pro návrat dolů.

Jánošíkovy diery

Pár desítek výškových metrů nad námi byla vidět linie lesa, odkud bylo vše výše položené pokryto námrazou. Na to jsme nebyli vybaveni a nevydávat se dnes na Rozsutec byla správná volba. Po večeři jsme vyrazili směr Olomouc. Snad příští rok podnikneme další výpravu za zdoláním Velkého Rozustce. Rozsutče, těš se, my se nevzdáme!

Účastníci:
ZO 6-08 Dagmar: Jan Kapusta, Andrea Pěkná, Josef Riegl, Jan Ryček, Matouš Ryček, Jindřich Faksa, Jana Faksová, Jiří Kadlubiec, Martin Lacina
JK Aragonit: Eduard Piovarči, Michal Božek, Dominika Staníková
JK Strážovské vrchy: Katarína Niková

Detailní fotoreportáž především ze soboty na webu Aragonitu.

Průměr: 2.5 (hlasujících: 2)
Tyto stránky byly vytvořeny pomocí služby Jeskyňář.cz - http://www.jeskynar.cz
Creative Commons License
Na veškerý obsah, pokud není autorem příspěvku uvedno jinak, se vztahuje licence
Creative Commons Attribution-Noncommercial-Share Alike 3.0.