Honzova chodba aneb když se skauti pustí do práce (23.–25.3.2018)

V březnu jsme na našich lokalitách stihli ještě jednu pracovní akci, to když nám na víkend přijeli pomoct skauti z Myotisu. Tedy oni byli přesněji někde od Jevíčka a z Mohelnice a měli být původně u Myotisáků, kde ale bylo tento víkend nějak moc lidí, a tak hledali náhradní útočiště. Našli ho na naší základně a my v nich naopak našli velmi zdatné pomocníky. V pátek jsme se v krasu scházeli postupně a v okamžiku, kdy nás bylo dost na práci v Dagmaře, hned jsme vyrazili.

Tým ve složení Ari, Zuzka, Kajus, Krteček a já slezl v jeskyni Dagmar do Propasti pod Kaplí a pokračovali jsme v kopání v síňce nalevo za Rakví. Brzy jsme se prokopali až do nejnižšího bodu síňky a tam se při skalní stěně začali zahlubovat do dna. Doufali jsme, že tu stěna bude tvořit jen nízký břit a brzy se dostaneme někam dál. Tak rychlé to ale nebylo, stěna klesala urputně dolů a Krteček byl brzy nucen kopat hlavou dolů. Přesto šly kýble přijatelným tempem a my ostatní je řetězem transportovali na deponii v mezipatře propasti. Po zahloubení v kypré hlíně o tři čtvrtě metru se následně pajsrem konečně podařilo propíchnout sedimentem pod skalní stěnou do nějaké dutinky. O co přesně jde ale rozluštíme až příště, hodina pokročila a my se vracíme na základnu přivítat nově příchozí skautíky.

Na využití velkého počtu pracantů se přímo nabízela Honzova chodba v jeskyni V Jedlích. Po dvou betonářských akcích je průlez do Meandrového dómu bezpečný (i když stále ne hotový) a nám se naskytla možnost otestovat si, jaký je nezbytný počet pracovníků pro plynulou těžbu z Honzovy chodby až na povrch před jeskyni. V sobotu po snídani tedy společně vyrážíme do Jedelského propadání a na rozcvičení nováčků cestou zkoušíme plazivkový trenažer pod silnicí. S jeskyní V Jedlích evidentně nikdo nebude mít problém ;-)

variace na "Tišnovskou róru"

Řečiště Jedelského potoka jsme našli zamrzlé, voda zurčí pod ledem a odtéká do podzemí oběma ponory. Není jí ale moc, takže v samotné jeskyni V Jedlích nebyla tekoucí voda nikde zastižena. Rozdělili jsme si pracovní posty a zahájili těžbu na konci Honzovy chodby s cílem zprůchodnit pokračování chodby, které je v současnosti zaneseno splaveným štěrkem. Náplava je bohužel poměrně vysoko a materiálu na odtěžení hodně. Na druhou stranu mokrá hlína tvořila jen tenkou vrchní vrstvu, níž a dál byl už jen písek, štěrk a kamení, žádné mazlavé bahno, takže se dařilo kýble hrnout ve slušném tempu. Celkem nás pracovalo 12 a to se taky ukázalo jako ideální, těžba šla plynule, střídání na pozicích probíhalo po 20 kýblech a končili jsme v sobotu odpoledne s výsledným skóre 200 kýblů, tj. přibližně 2 kubíky materiálu. A to už je v Honzově chodbě znát. Prvotní zkouška tedy proběhla na výbornou, další velké kýblování se tu uskuteční během letošního pracovního týdne.

Honzova chodba, jeskyně V Jedlích

Vrátili jsme se na základnu, dali obědovečeři a začali se přesouvat na Býčí skálu. Tam měl David pro skuty domluvenou večerní exkurzi a my se k nim rádi přidali. Po dlouhé době jsme se podívali zase až k Srbskému sifonu, cestou zpět jsme se pak ještě zdrželi v Kaňonech a Buzgangu. Do sytosti ujeskyňovaní o půlnoci vylézáme z jeskyně a vracíme se zpět na naši základnu.

Býčí skála

V neděli jsme si udělali už jen povrchovku, vždyť v Moravském krasu je krásně i nad zemí. Prošli jsme se přes Velkou dohodu do Holštejna, nakoukli do Lidomorny, na zříceninu a pak kolem Rasoven Hrádským žlebem zpět.

Byl to moc fajn víkend, zabádalo se v jeskyni Dagmar i v Jedelském propadání a završilo rozsáhlou exkurzí. Skauti moc pomohli, tak nezbývá než doufat, že se jim po jeskyních zase brzy zasteskne a přijdou si zase pár(set) kýblů vykopat :-)

Průměr: 3 (hlasujících: 2)
-
Tyto stránky byly vytvořeny pomocí služby Jeskyňář.cz - http://www.jeskynar.cz
Creative Commons License
Na veškerý obsah, pokud není autorem příspěvku uvedno jinak, se vztahuje licence
Creative Commons Attribution-Noncommercial-Share Alike 3.0.