Banát: výzkum v okolí Gerniku nebere konce (9.–16.9.2018)

Začátkem září vypukla dlouho připravovaná expedice do Gerniku v rumunském Banátu. Tedy expedice začala přesně 1. září, kdy do Gerniku dorazilo vedení akce ze ZO 6-11 Královopolská - Béďa se Silvou. Činností a úkolů bylo naplánováno mnoho, šlo především o to nějak uzavřít dosavadní bádací výjezdy do této oblasti, tj. nafotit co ještě nebylo nafoceno, zmapovat nezmapované a vůbec celková dokumentace a sumarizace všech výsledků, kterých tu partička lidí kolem Bédi za poslední roky dosáhla. A potom se odtud na nějaký čas třeba stáhnout, přesunout bádací aktivity zase do jiné krasové oblasti. Tak nějak vypadal Béďův plán, jenže osud tomu chtěl jinak.

Na potřebnou dokumentaci měli Béďa se Silvou klid celý týden a stejně se to nestihlo všechno. Poté začala směr Gernik proudit další expediční vozidla. V neděli 9. vyráží Dejv, Jéňa, Bohouš a cestou na Slovensku nabrali Šimona, tím se expedice stala mezinárodní :-) Již v pondělí se zapojují do činností, pro tento den to byla lokalizace Cinkavé propasti (což se povedlo), seznámení s lokalitou, zmapování. V úterý navštívili Tureckou díru a zhodnotili možnosti dalšího postupu. Ten den byla v dané oblasti provedena otevírka jednoho ze závrtů a byla úspěšná, při skalní stěně se podařilo dostat do volného pokračování cca 10 m hlubokého a propast dostala jméno Lahvová. Večer vyjíždí směr Rumunsko další vozidlo (Aranka, Matouš, Vojta a Dušan). Od úterý tedy působíme v Gerniku a jeho okolí již v plném počtu. Každý den se stihlo několik činností, většinou jsme pracovali ve vícero týmech a následující řádky tak nepopisují všechny aktivity, spíš to, co se nás bezprostředně týkalo. Všechny výsledky budou včas zpracovány a publikovány a není proto potřeba všechno teď popisovat.

Ve středu se vedení jedné skupiny ujal doc. Hajcman a protáhl ji opuštěným zpracovatelským závodem Moldova Noua. My čerstvě příchozí jsme si dali něco lehkého po celonočním cestování a vydali jsme se do oblasti východně od Gerniku na průzkum povrchových krasových jevů. U pole pana Merhauta jsme prohlédli 2 závrty, kolem kterých se místní neodváží projet traktorem, aby nezmizel pod zemí. Tak žhavé to bohužel nebylo, oba závrty mají propadlé hliněné dno, vodu do podzemí evidentně stahují, ale jinak nejsou perspektivní pro další průzkum (tedy na místní poměry, v Moravském krasu by takové závrty nezůstaly ležet ladem ;-) Prochodili jsme i okolní stráně, ale nic zajímavého jsme nenašli. Na cestu zpět se otáčíme u vývěru V lískách. Byl nádherný den a nemohli jsme se nasytit krásou zdejší krajiny. První den v Banátu a už mi bylo jasné, proč se sem tolik lidí rádo vrací.

Další den vyrážíme všichni společně, hlavním cílem je propast U salaše. Po odhadem necelých dvou hodinách pochodu jsme na místě. Zde se rozdělujeme - ti co zůstanou prozkoumají propast, zbytek Terezka odvede k vývěru, který při svých toulkách zdejší krajinou objevila. První tým byl rychle hotový, zjistil, že je propast dole ucpána napadanými stromy, tak jako spousta děr v oblasti, takže to vše aspoň zdokumentovali. Naše skupinka se vydala na ještě asi hodinový pochod k onomu vývěru. A byli jsme jak v říši divů - procházeli jsme krajinou, kde nebyl kus rovného terénu, všude samý závrt, závrt vedle závrtu, široko daleko nic než závrty... cesta se lesem klikatila po hranách všech těchto trychtýřů a my nevycházeli z údivu. Připomnělo mi to Silickou planinu. Podle dostupných informací, kterých není mnoho, v této oblasti zatím nic většího objeveno není. To by bylo, aby se v takovém terénu neskrývalo několik propastí. I naše skupina konečně došla ke svému cíli. Do dlouhého a hlubokého údolí zde vyvěrá ze sutě potůček. Nad suťoviskem se dá dvěma vchody proniknout do krátké jeskyňky, která záhy končí u sifonu. A do toho sifonu je vyvázána potápěčská šňůra. Budeme muset pozjišťovat, jak se toto místo jmenuje, kdo se tu kdy potápěl a jestli se podařilo někam proniknout. Prolezli jsme důkladně nejbližší okolí, objevili i další jeskyňky a tlakové kanálky ve vyšší úrovni, vše patrně paleovývěry se vztahem k níže položenému aktivnímu vývěru. Z boku do údolí ústí ještě dva jeskynní portály, oba patří k jedné jeskyni, která sem dříve přiváděla vodu z bočního údolí, dnes z jeskyně zbylo jen torzo a po cca 20 m se dá jeskyní vylézt druhou stranou ven. Vše jsme nafotili a vyrazili na dlouhou cestu zpět. U salaše jsme již nikoho nechytili, a přestože se skupina č. 1 cestou zpět do Gerniku zdržela ještě u jednoho závrtu, kde z jeho jícnu vytahali pár kamenů, už jsme je nedohnali a až za tmy se všichni setkáváme v Gerniku a sdělujeme si dnešní výsledky.

Pátek byl vyhrazen pro jeskyni Polevu, aby kdo ji ještě neviděl, tak tento svůj nedostatek odčinil a k tomu měl Béďa v plánu nějaký průzkum v terénu okolo a také v samotné Polevě místo, které navštívili při jedné z minulých expedic, ale které by si ještě pořádné probádání zasloužilo. V samotném údolí nám chvíli trvalo, než jsme vstup do Polevy našli, ale to vůbec nevadilo, narazili jsme na krásně zachovalý mlýnek uvnitř stále ještě i s vybavením a také na jeden vývěr, jehož průzkum byl odložen na příště (už teď začínalo být jasné, že se všechny cíle expedice a veškerá potřebná dokumentace nepodaří dokončit a že se do Banátu "asi bude muset zase jet"). U vstupu do Polevy si dáváme oběd, Béďa pokračuje lokalizovat ponory do jeskyně Poleva a všichni ostatní na exkurzně-průzkumnou návštěvu jeskyně. Teprve uvnitř člověk pochopil, proč se o Polevě říká, že taková jeskyně široko daleko není - vodní tok, mohutná krápníková výzdoba, rozměrné říční chodby. Kromě exkurze, kochání a focení proběhl i naplánovaný průzkum a ono se to povedlo... ono se to hoodně povedlo ;-) Výsledek byl takový, že váhavé "asi" se změnilo na "určitě do Banátu zase pojedeme." Podrobnosti opět nechám na Béďovi, bude je včas publikovat. Zpáteční cestu do Gerniku jsme sbírali houby na večeři, návrat opět za tmy, navařit a po večeři na orosené pivo z Temešváru do místní hospůdky, večer to byl dlouhý a divoký, kolotoč vedle hospody by mohl vyprávět.

Poslední den v Gerniku bylo potřeba udělat lehce odpočinkový a zároveň ještě něco z naplánovaných úkolů splnit. Silva s Dejvem šli fotit a mapovat nějaký objev minulých expedic (už nevím přesně co), ostatní se vydali na dokumentaci jeskyně Dvou naháčů. U vodopádů jsme si roztáhli deky, vytáhli plechovky a užívali si pohled na tu překrásnou přírodní scenerii. Pak jsme se na střídačku zalezli kouknout do jeskyně Dvou naháčů (víc jak dva by se tam blbě vytočili) a nakonec i pořídit nějaké fotky. To bylo celkem peklo jak pro fotografa, tak pro figuranta, skap (přesnější by bylo déšť v jeskyni) sice nebyl tak silný, jako při objevu, i tak na ten čas strávený v ledové vodě snažíc se chránit techniku před vodou hned tak nezapomeneme. Expedice je završena, vracíme se, balíme, v hospodě platíme účty a okolo půlnoci opouštíme Gernik. Nechtělo se nám odsud, ale klid do duše přineslo vědomí, že se do Banátu zase vrátíme.

 

Účastníci:

Česká speleologická společnost
ZO 6-11 KRÁLOVOPOLSKÁ: Bedřich "Béďa" Musílek, Silva Musílková
ZO 6-08 DAGMAR: Jan "Jéňa" Kapusta, Andrea "Aranka" Ryčková, Matouš Ryček, Vojta Višnovský
ZO 6-21 MYOTIS: Dušan "Havíř" Kleberc, doc. Hajcman "Bohouš"
VOAK: David "Dejv" Pospíšil

Slovenská speleologická spoločnosť
SK TRNAVA: Šimon Vaško

MÍSTNÍ ZNALEC TERÉNU: Terezka

Tyto stránky byly vytvořeny pomocí služby Jeskyňář.cz - http://www.jeskynar.cz
Creative Commons License
Na veškerý obsah, pokud není autorem příspěvku uvedno jinak, se vztahuje licence
Creative Commons Attribution-Noncommercial-Share Alike 3.0.