Vandr Slovenským krasem a jaskyniarsky týždeň v Maďarském Aggteleku 1-9.7.2017

Autor: Luboš

  Jaskyniarsky týždeň 2017

 

A je to tady! Jedna z hlavních událostí tohoto roku. Letošní Jaskyniarsky týždeň byl originální po všech stránkách. Nejen, že se konal v neobvyklý termín v červenci 5-9.7.2017 během svátků, ale hlavně na neobvyklém místě, a to na Maďarské straně Slovenského krasu v obci Aggtelek. Na seznamu byly možnosti exkurzí, jak významných jeskyní Slovenského krasu, tak i toho Maďarského. To pro nás pravidelné účastníky JTček bylo enormní lákadlo.

Už dlouho dopředu jsme přemýšleli, čím tuto příležitost ještě obohatit, abychom z toho vyždímali co nejvíce zážitků. Slovenský kras je daleko. Moc často sem nejezdíme a nijak dobře to tu neznáme. No a ten Aggtelekský už vůbec  ne.

Nakonec jsme se rozhodli tomu věnovat celých 9 dní a od soboty půjdeme formou vandru skrz Slovenský kras, abychom ve středu došli na místo setkání. Cestou chceme navštívit zpřístupněné jeskyně a pár povrchových záležitostí.

V sobotu 1.7. to vypuklo a všichni účastníci se poprvé setkáváme až v Brně ve vlaku, odkud vyrážíme na 9-ti hodinovou jízdu. Všichni znamená vlastně pouze tři lidi. Luboš, Alda a velmi překvapivě Pavel od Zlatokoňáků. Čtvrtý drsňák Dušan se k nám přidá až v neděli.

Sotva jsme nastoupili do vlaku, tak nastala asi největší černá kaňka celého zájezdu, kterou jsem dostal příkazem zdůraznit. Takže prosím vás:  REGIOJET….což v překladu znamená povinně místenkový luxusní vlak s klimatizací, wifi, koženými sedačkami a 3D kinem v druhém vagónu. Tímto nikdy nenahradíte ten zaplivanej kupéčkovej dobytčák. Můžete si sednout kde chcete, rozvalíte se, stáhnete okno a s větrem ve vlasech chlastáte jeden lahváč za druhým a troubíte s nimi z okénka různými tóny, podle toho, kolik máte upito. Můžete také zjistit, že na vaše předem rezervované vymazlené  místečko v Regiojetu se vleze pouze ten kurevsky obrovskej batoh, kterej táhnete s sebou a zbytek cesty si půjdete postát do zadních vagónů sociálně slabších, kde sedí jeden z vašich kamarádů.:-)

V Bratislavě naštěstí přestoupíme na jediný spoj, který jede spodem Do Košic. Tato šestihodinová jízda bez přestupu ve Slovenským rychlíku Gemeran už naprosto vyhovovala našim potřebám.

Slovenský rychlík Gemeran

 

Po celodenní jízdě vystupujem lehce po šesté hodině ve stanici Turňa nad Bodvou. Odtud už si všechno poneseme 4 dny na hřbetě a je to opravdu mazec. Batohy se svojí hmotností přibližují váze našich úžinářských těl, protože táhnem všechno. Kompletní věci do jeskyní včetně lezení, kompletní spaní, vaření, jídlo, hadry, vodu….a vždycky něco navíc.

Z vlaku vyrážíme na rozehřívací zkoušku do evidentního kopce na zříceninu Turňanského hradu. Ten  je nepřehlédnutelnou charakteristikou tyčící se na dominantním kopci přímo nad obcí.

Turňa nad Bodvou s Turňanským hradem

 

Původně bylo v plánu zde přespat, ale nějaká asi členka zdejších ochranářů, které jsme se ptali na cestu nám to rozmluvila. Prej tu někdo chrápe každou chvíli a chodí kontroly a pokutují. Na zřícenině zrovna zapadaly poslední paprsky slunce, takže krajina byla velmi fotogenická. Na podmět varování pokračujeme z hradu dále do kopce až na Zádielskou planinu, kde nouzově přespíme.

Hájská dolina z Turňanského hradu

 

Od dalšího dne mám velmi velké očekávání, protože bychom měli absolvovat asi největší krasologický hřeb celého vandru, kvůli kterému jsme vlastně až tady. Jedná se samozřejmě o Zádielskou tiesňavu. Je to nejhlubší a zároveň nejdokonaleji zkrasovělá tiesňava Slovenska, kterou vytvořil potok přezdívaný Blatnica. Místy je pouze 10m široká a dosahuje hloubky přes 300m. Jenom v Zádielské dolině je známo přes 120 jeskyní.

Myslím, že očekávání se naplnilo dokonale. Bylo krásné slunečné ráno a asi po kilometru chůze se nám otevřela první strhující vyhlídka do ohromné tiesňavy.

Zádielská tiesňava

 

Až nám to vzalo slova. Jen jsme tam běhali jak mravenečci a fotili všechno kolem sebe. Na sever koukáme do monumentálního zařízlého kaňonu a na jih můžeme z třistametrové stráně pozorovat obec Dvorníky a lom ukrajující kopec Viničník na protější planině Dolný vrch. Po cestě směrem k Zádielské chatě jsou ještě asi tři famózní vyhlídky, kvůli kterým stálo za to sem jít.

Lom na Dolném vrchu ze Zádielské tiesňavy

 

To bylo všechno krásný, ale táhnout ty šílený batohy byla trochu vada na kráse. Na vyhlídkách jsme nechali poměrně hodně času a na Zádielské chatě tomu nebylo jinak. Žízniví nedočkavě čekáme až otevřou hladové okénko s pivem. Bylo zde velice příjemné posezení. Dokonce přijela parta starších vandráků, vytáhli nástroje a už od dopoledne dělali stylovou kulisu.

Zádielská chata

 

Zde je také možnost oficiálně tábořit. Docela jsme se rozseděli a nohy ztěžkly. O báglech ani nemluvím. Volíme sice nejkratší, ale zato asi nejlepší cestu. Kaňonem tiesňavy podél Blatnice. Je potřeba dojít do Dvorníků na bus, kterým se chceme posunout do Lipovníka.

Odtud pokračujem pěšky do cílové stanice Krásnohorské Dlhé Lúky, kde se setkáváme s Dušanem. Čtvrtým a posledním členem této dobrodružné výpravy.

Krásnohorská Dlhá Lúka, penzion Josefína

 

Sraz nemohl být nikde jinde, než v hospůdce a penzionu Josefína. Zde už to někteří trochu známe. Jak obsluhu, tak i zdejší jeskyňáře. Naposled jsem tu byl v listopadu loňského roku bádat v Silické Ladnici. Spát jsme měli v plánu u Krásnohorské jeskyně (u základny Rožňaváků, nebo v altánku přímo u jeskyně), ale pan majitel nás nakonec ubytoval za symbolický poplatek v příjemném venkovním altánu s krbem za hospodou.

Pohodové nocležiště

 

V pondělí ráno stíháme první prohlídku Krásnohorské jeskyně. Od naší sympatické průvodkyně Mirky se dozvídáme, že úplně nejhorší je provádět právě jeskyňáře. Prý jsme namyšlení, neposloucháme a chodíme si kam chceme. Doufám, že jsme trochu napravili reputaci jeskyňářů. Snažili jsme se být hodní J.  Myslím že charakter jeskyně, způsob vystrojení cest a donedávna největší stalagmit světa se všem velice líbil. Nějaké základní informace o jeskyni včetně pár fotek jsem psal ve starším článku o Silické Ladnici.

Společná před Krásnohorskou jeskyní

 

Po prohlídce už opět zařízneme bederáky batohů do pasů a vyrážíme vstříc Silickou planinou po zelené turistické. Je potřeba dojít někam poblíž Gombasecké jeskyně. To se nám po celodenní poměrně úmorné chůze podařilo. Tohle byla asi nejméně záživná část cesty. V průběhu byla pouze jedna parádní vyhlídka Dievčenská skala a samozřejmě nespočet megazávrtů. U některých by se možná dalo spekulovat jestli je to závrt, nebo propast. Jinak poměrně nezáživná cesta lesem.

Vyhlídka Dievčenská skala

 

Opět tu byla otázka kde přespat, ovšem jakmile jsme dorazili do minidědinky Závozná-horáreň a spatřili prostornou zastřešenou boudu zdejší autobusové zastávky, tak problém byl vyřešen. Navíc hned za zastávkou se nacházelo soukromé ohniště, na kterém jsme si vyprosili povolení rozdělat oheň od zdejšího obyvatele. Lépe to nemohlo dopadnout.

Zastávka Závozná-horáreň

 

V úterý ráno byl plán stihnout prohlídku Gombasecké jeskyně v 9:00. K jeskyni to máme 30 minut, ale musíme sklouznout 250 výškových metrů pod planinu a pak to vyběhnout zpět, protože odtud budeme pokračovat dále. Rozhodli jsme se batohy zašít ve křáčí v lese a jít na lehko. Prohlídku stíháme s rezervou. Nákup vstupenek zde byl pod přísným drobnohledem nesmělého pana prodavače. Po všech chtěl průkazky a fotografování  jedině za 7 euro.

Na délku prohlídkové trasy je Gombasecká kratší jeskyní a i prostorami a výzdobou je chudší oproti ostatním jeskyním Slovenského krasu. Je ovšem velmi bohatá na brčkovou výzdobu. Nejzajímavější zde byla asi příjemná slečna průvodkyně.


 

Od jeskyně pádíme zpět nahoru na Silickou planinu. Dnešní čtvrtý den vandru bylo tak nějak v plánu dorazit do obce Kečovo a přespat někde poblíž, abychom mohli ve středu  dopoledne navštívit jeskyni Domicu a v poklidu už jen přejít na Maďarskou stranu do Aggteleku.

Alešův neúprosný hlad a mizící zásoby jídla ho přinutili se vysrat na všechny ostatní a uháněl si svoji vlastní cestou přes Mestskou priepasť stíhat obchod. My ostatní vyrážíme ze Závozné po žluté kolem významné jeskyně Silická Ladnica a přes obec Silická Brezová do Kečova. Silická Ladnica je nejníže položenou zaledněnou jeskyní na světě, jejíž vstupní portál na dně propasti bývá zaledněn celoročně.

Turistický chodník k Silické Ladnici Portál Silické Ladnice 

Detailnější popis jeskyně a celý článek z poslední akce tam dole si můžete přečíst opět zde.

Všichni společně se potkáváme až těsně před Kečovem u Kečovské vyvěračky. Vysmátej Alda už se stačil skamarádit ve zdejší hospodě i obchodech a prý už na nás čekají. V ledové vyvěračce se všichni trochu opláchnem. Nikdo jsme nevydrželi v té ledové vodě stát déle jak minutu, jenom Aleš si z toho udělal brouzdaliště.

 

Hygiena v Kečovské vyvěračce

Tahle Kečovská vyvěračka je poměrně zajímavá tím, že má více vývěrů v několika výškových úrovních. První menší je chytán do vodovodu na pitnou vodu, druhý větší tvoří potok, který protéká celým Kečovem až do Maďarska. Teprve až při vyšších stavech vody začíná fungovat třetí vyvěračka, která vyvěrá přímo v korytu potoka a je to vývěr, který se táhne jeskyním systémem už od jeskyně Milada a Bezodnou ladnicu. Obě tyto jeskyně byly nedaleko od cesty, ale bez GPS se nám nechtělo s těma báglama běhat po lese a hledat je.

V Kečovu jsme strávili nejpříjemnější a nejpohodovější odpoledne. Pavlovi tato obec, tak přirostla k srdci, že ten čas, strávený tady, na něj udělal největší dojem z celého vandru. Bylo to hlavně o takovém tom místním klídečku a až neuvěřitelně přátelským a pohostinným lidem. 

Kečovo - místní hospůdka

 

Představte si třeba, že jdete ráno do práce do obchodu a vidíte v předzahrádce mezi stoly spát dva cizí opilce ve spacáku, kteří tu do rána chlastali. Šli by jsme za nimi a nabídli jim kafe až do postele? V Kečovu se o vás postarají, jak o vlastní děti. Dokonce už zde jsme se potkali s prvními účastníky jeskyňářského týdne.

 

No nic….ve středu ráno se těžko loučíme s místní pohodou a pokračujeme k jeskyni Domica. Dnes naposled nasazujeme ty super těžký batohy na rozmačkaná ramena.

Odchod z Kečova

 

V 10:00 máme prohlídku Domice. Tentokrát byl pan prodavač mnohem shovívavější k jeskyňářům, než kolega v Gombasecké.

Prohlídka Domici opravdu stojí za to. Je to díra zarvaná krapasama a sintrovýma hrázema s jezírky. Jeskyně říčního původu. Je největší jeskyně Slovenského krasu. S Maďarskou jeskyní Baradla Barlang tvoří jeden systém, který má dohromady 21 km. V místě, kde v podzemí protíná hranice je údajně i hraniční patník, ke kterému se nedá dostat. Jedině přes vodu. Plavba na lodičkách byla bohužel mimo provoz.

Asi nejprezentovanější část jeskyně Domica

 

Po prohlídce už nás nic nezastaví přejít asi 2 km přes státní hranice do cíle naší cesty.

Tak jsme zde! Autokemp Baradla. Je to hodně osvobozující pocit, že můžem ty batohy jednou pro vždy fláknout na zem. Už je nemusíme nikam táhnout. Vyvalíme se do trávy a začínáme nasávat atmosféru setkání. Jsme tu poměrně brzy. Účastníci se pomalu začínají sjíždět. Zatím ne chlastem a trávou, ale auty.

Kemp Baradla v Aggteleku

 

Kemp je situován přímo u veřejnosti zpřístupněné jeskyně Baradla barlang. Je tu rozsáhlé turistické zázemí a spousta možností občerstvení.  Odpoledne ještě jdeme obhlídnout vápencový masiv Baradly a vylezem na vyhlídku, která je na skále přímo nad vstupním portálem do jeskyně.

Odpoledne už to opravdu začíná vypadat jako setkání . Přirůstají nové a nové stany a potkáváme spoustu známých tváří. Řady Myotisu posílili Semišák s Paťkou a Valja. Dále hojné zastoupení skupiny Dagmar. Jinak moc velká účast Čecháčků nebyla. Za to ze Slovenska přijeli jeskyňáři ze všech koutů. Večer proběhlo slavnostní zahájení.

K exkurzím byla na výběr široká škála jeskyní, jak Slovenských, tak i Maďarských. Původně jsem chtěl využít Aggtelekského krasu a dát přednost těm Maďarským jeskyním, protože kdo ví jestli bude ještě možnost se sem podívat. Nakonec to úplně nedopadlo, protože bylo příliš mnoho lákadel v podobě speleoalpinistických nádherně vyzdobených propastí Slovenského krasu. Jeskyní bylo zkrátka moc a exkurzních dní málo, takže z toho velkého počtu nabídek si každý mohl zvolit pouze tři. Bylo téměř jedno které, protože všechny stály za to. Myslím že letošní JT bylo exkurzně nejnadupanější  za poslední roky.

První exkurzní den si každý zvolil něco jiného. Většinou jsme volili speleoalpinistické exkurze: Obrovskou propast, Kuní a Diviačiu. Jiní zase dali přednost méně náročným variantám. Například pětihodinová exkurze do Baradly do nepřístupných částí.

Já první den zvolil Diviačiu priepasť. Kompletní servis tu měla pod palcem Speleozáchraná služba. Dopravu teréním autem až k propasti, vystrojení celé jeskyně a samozřejmě i roli průvodců.

Záchranáři se chystají vystrojit Diviačiu priepasť

 

Diviačia priepasť patří mezi nejhlubší propasti Slovenska. Nachází se na Plešivecké planině a je hluboká 123m. Zároveň také patří mezi ty nejkrásnější a je zapsána i jako národní přírodní památka. Nejspodnější části jsou vyzdobeny nádhernou sintrovou výzdobou s jezírkama a nekonečnými sintropády. Celé stěny propastí jsou místy hustě pokryté hráškovým sintrem. Na dně bylo velké množství guána, což svědčí o tom, že přes zimu je to významné zimoviště netopýrů. Jeskyně je poměrně jednoduchá na SRT. Všude jsou jen klasické přepínky, u kterých se dá postavit, nebo dokonce posadit. Občas je potřeba se prosoukat užšími průlezy.

Diviačia priepasť - vstupní slanění Diviačia priepasť - jeden z mnoha vertikálních stupňů 

Odpoledne, až se všichni vrátí z exkurzí následuje proud zábavy, obcházení známých lidí a družení u večerních ohníčků.

Druhý exkurzní den jsem zvolil jednu Maďarskou vyvěračku Kossuth barlang. Hodně lidí využilo exkurze do nádherně vyzdobené jeskyně Meteor barlang, do které nebývá moc příležitost se dostat. Sice choďák, ale byl enormní zájem.

Vývěrová jeskyně Kossuth barlang

 

Kossuth je jednoduše přístupná horizontální jeskyně bez nějaké zvláštní výzdoby. Délka jeskyně se uvádí přes 1600m. Je to přesně ten typ jeskyně kde se o krásu postaral vodní tok a zanechal po sobě erozní tvary chodeb, škrapů, břitů a podobně. Navíc exkurzní trasa je obohacena o kontakt s vodou. Vymyté úzké chodby, které jsou trvale zavodněny se absolvují po vystrojeném ocelovém traverzu až k sifonu. Voda je zde abnormálně teplá (kolem 16 °C). Je to tím, že se zde mísí s teplým minerálním pramenem. Dobrovolníci se zde mohou vykoupat a ti největší vodní živli mohli plavat i zpáteční cestu. Jsem rád že jsem zde byl, bylo to zase trochu něco jiného.Kossuth - ostrý erozní břit Kossuth - traverzy přes zavodněné chodby

 

Prohlídka byla poměrně krátká, takže odpoledne bylo dostatek času absolvovat zdejší veřejnosti přístupnou jeskyni Baradla barlang. O to jsem měl velký zájem, protože je to Maďarská strana Domici. Je to jeden systém.  Je zajímavý, že Maďarská strana jeskyně je dosti odlišná. Výzdoba i stěny jsou skoro všude pokryté černým manganem. Jestli jsem říkal, že Domica byla narvaná krapasama, tak Baradla je ještě mnohem narvanější a prostory několikanásobně větší. Zásah do přírody je tu značný. Obvykle v přístupných jeskyních vybetonují pouze chodníčky podél trasy. Tady jsou vybetonované celé obrovské dómy. Prostě mega prostory vylité betonem. Součástí prohlídky je posezení jako v divadle se zvukovou a světelnou šou.

Výzdoba jeskyně Baradla Výzdoba jeskyně Baradla 

Večer už se opět pouze pokračuje v tom, co se včera začalo, takže jídlo, chlastání a žvanění. Tradičně se chodilo posedět do stánků rychlého občerstvení naproti přes silnici od kempu. Rád bych vyzdvihnul vynikající zdejší Halászlé. S tím pivem už to bylo trochu horší na to, že Soproni stálo padesát korun.

Poslední exkurzní den to chtělo nějakou třešničku. Původně jsem chtěl nějakou další speleoalpinistickou propast, ale nakonec jsem dal přednost jeskyni Skalistý potok. Nachází se na jižním úpatí Jasovské planiny nad obcí Háj.

 

Na úpatí Jasovské planiny

 

Je to nejdelší a zároveň nejhlubší jeskyně celého Slovenského krasu má zatím naměřených přes 7 km chodeb a celkový vertikální rozsah je 336m. K exkurzi je možný jen zlomek jeskyně, protože jeskyně se táhne podél vodního toku a je to šílená soustava sifonů, podzemních jezer a vodopádů.

Skalistý potok - vodopád Skalistý potok - Erozní říční chodby

Momentálně je propotápěno neskutečných 37 sifónů a jde o největší potápěčské objevování na Slovensku. I ten zlomek jeskyně který bylo možno vidět stál za to a třešnička to skutečně byla. Jeden z těchto vodopádů, který měl kolem 30ti metrů jsme měli možnost vidět. Chodby neustále mění charakter. Chvilku jdeme úzkým vyhlazeným meandrujícím kanálem, vzápětí se to změní na prostornou chodbu plnou ostrých škrapů a břitů. Různé peřeje a propasti…prostě všechno. Absolutní vrchol je vystrojený traverz ocelovým lanem který vede prostředkem obrovského dómu nad 30ti metrovou propastí a nedosvítíte nikam kolem sebe. Odsud jsem si odvezl rozhodně jeden z nejvdušnějších zážitků, které z jeskyní mám.

Skalistý potok - pověstný vzdušný traverz

 

Naprosto uspokojeni se vracíme zpět do kempu na závěrečný večer a ukončení celého 58. Ročníku Jaskyniarského týždňa. Organizátoři nechali připravit tři různé druhy guláše a vlastní výčep piva. Večírek to byl rozhodně nejvýživnější ze všech a dokázali jsme se propít až téměř do svítání. To, co se celou noc odehrávalo se nedá ani veřejně publikovat. Prostě mozkové erupce bandy ožralých jeskyňářů způsobují nevysvětlitelné záhady. Rozhodně jsme si to užili, jak se patří.

Závěrečný večer

 

Závěrem bych poznamenal, že celý tento nápad s vandrem před setkáním byl vynikající nápad. Mohli jsme trochu důvěrněji poznat další krasovou oblast. Samotný jaskyniarský týždeň opět nezklamal. Znovu se potvrdilo, že jsou to akce na které má smysl jezdit jak z důvodu setkání se s přáteli, tak i poznávání nového podzemí. Letošní ročník byl nadupaný významnými jeskyněmi. Hlavně alespoň za to málo, co jsem stihl z Aggtelekského krasu jsem velmi rád. Nedělám si iluze, že v dohledné době bude možnost se sem podívat znovu.

Chtěl bych sklonit poklonu a poděkovat Speleologickému klubu Cassovia a všem spoluorganizátorům. Je to spousta starostí a zajišťování. Bylo to letos opravdu originální a určitě byli všichni spokojeni. Dále díky vám všem kamarádům, kteří jste se účastnili. Bez vás by to nešlo! Budeme se těšit zase za rok na 59. Ročníku. Určitě uděláme všechno pro to, abychom se mohli opět účastnit. Zdar jak sviňa!

Účastníci vandráci:

 

  • ZO 6-21 Myotis - Luboš Trtílek, Aleš Havel, Dušan Kleberc
  • ZO 1-04 Zlatý kůň - Pavel Amler

 

Myotisácká účast JT 2017:

 

  • Luboš Trtílek, Aleš Havel, Dušan Kleberc, Aleš Vyroubal (Semišák), Patricia Binderová, Valja Priesolová (s manželem Vláďou - nepsaný Myotisák)

 

Kompletní fotogalerie na rajčeti:

 

 

Termín: 1.7.2017 - 9.7.2017
Průměr: 5 (hlasujících: 4)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".

Já věděl, že se to

Obrázek uživatele Maty

Já věděl, že se to Aldovo trauma z Regiojetu někde objeví :D Jinak souhlasím, JT opět parádní. Rád jsem vás, kluci Myotisáčtí, zase všechny viděl.

Tyto stránky byly vytvořeny pomocí služby Jeskyňář.cz - http://www.jeskynar.cz
Creative Commons License
Na veškerý obsah, pokud není autorem příspěvku uvedno jinak, se vztahuje licence
Creative Commons Attribution-Noncommercial-Share Alike 3.0.