Krakonošovo 2016 - Setkání jeskyňářů v Bozkově 14-16.10.2016

Autor: Luboš

Bylo nebylo, jednou jedno setkání jeskyňářů. Nebylo to ale obyčejné setkání jeskyňářů...bylo to setkání v pohádkové říši krkonošského podhůří přímo u pana Krakonoše.

Rok se s rokem sešel a od loňského setkání v Solvayových lomech uběhl rok a týden k tomu. Účast Myotisáků je neodmyslitelná, takže v pátek mažu z fabriky rovnou na vlak ve směru Praha. V Havlíčkově Brodě přistupuje Alda a v tomhle duetu to odcestujem až do Jesenného.
Je osm hodin večer a tma jak v řiti. Vytahujem čelovky a do Bozkova si to dáme ještě krátkou večerní procházkou asi 2 km do prudkého kopce lesem z údolí vlakové zastávky.
Při příchodu do místní sokolovny, kde se konala akce, nás hned u vchodu vítá paní pokladnice. V sokolovně už to jede v plném proudu. Poznáváme spoustu známých tváří, ale největší překvapení byla účast samotného Krakonoše. Krákora jakoby nenápadně poukazoval na jeho prázdný keramický pohárek na kořalku. U výčepu jsme samozřejmě napravili tento nedostatek.

V sále na probíhajících přednáškách vidíme dalšího našeho člena Dušana a později dorazil i Bohouš. Organizace byla skvěle zmáknutá. Po celou dobu setkání byla možnost teplého jídla za téměř výrobní ceny, bezedný výčep a dokonce zvlášť celý bar na aperitivy. Není divu, že zábava se táhla asi do páté hodiny ráno.

V sobotu ráno vyskočíme jak rybičky. Vydávají se snídaně, tak této příležitosti rád využiju. Většina účastníků využíváme zajištěného autobusu do Poniklé. Zde jsou v plánu exkurze do výrobny a polygonu Singing Rocku a Ponikelská jeskyně + Vítkova pískovna.
Plný autobus se rozdělí na dvě skupiny. Jedna jde na exkurzi do Singáče a druhá do jeskyní. Potom se skupiny prohodí.

Začínáme na trenažéru v Singing Rocku. Dostáváme ukázku a školení pro pracovníky výškových prací. Myslím si, že to bylo docela poučné a zajímavé. Pan školitel ukazoval v praxi několik způsobů jištění, výstupy po laně, stromolezectví a záchranu člověka z druhého lana. Vybavení i techniky byly trochu něco jiného než používáme ve speleologii, ale rozhodně to bylo zajimavé.

Co bylo ovšem ještě zajímavější, tak trhací lanová zkouška na trhačce a ukázka stržení opletu lana shozením stokilového závaží do jumara ze 60ti cm.

Exkurze končí v podnikové prodejně s možností nákupů s 20% slevou.
Střídáme se s druhou skupinkou a přejíždíme k Ponikelské jeskyni, kde je připraveno zázemí. Jako hlídku na povrchu tu máme Krakonoše s půlčákem rumu. Jsou tu dokonce nachystané svačiny, kdyby měl někdo hlad...prostě paráda.
Prvně se nalodíme do auta s přívěsem. To nás převeze kousek dál k Vítkově Pískovně.
Asi nejzajímavější atrakce tohoto setkání (podle mého názoru). Důlní dílo, kde se těžil jemný křemitý písek a které se rozléhá na ploše 50x50m.

Nenápadným vchodem kanalizační rourou u cesty sklouznem přímo do důlního díla a hned při prvním rozhlédnutí mi spadla brada. Toto jsem teda nečekal. Sněhově bílé chodby vykutané z jemňoučkého křemitého písku o nejjemnější zrnitosti doslova vyrazí dech. Celý tento systém je bludiště úzkých chodeb asi 0,7x1,5m o třech patrech a s celkouvou délkou chodeb kolem 750m. Byla to opravdu unikátní nevšední podívaná.

Celí bílí a zaprášení jak mlynáři se přesouváme zpět k Ponikelské jeskyni. Kde se pro změnu seznámíme s trochou přírodního podzemí ve zdejším okolí.
Ponikelská jeskyně byla objevena při těžbě kamene na železniční trať. 10m dlouhou puklinou směřující do masivu sestoupíme nejprve do Starého dómu, kde se dozvíme něco o historii objevování a následně uděláme kolečko celou jeskyní. Celý systém má asi 240m chodeb. Kolejištěm důlního vozíku vystoupáme do Rumcajsovi zvonice a přes Mikulášskou a Netopýří jeskyni do Krokodýlího a Jezerního dómu.

Zrovna byl extrémně nízký stav vody. Za normálního stavu, je přes celý Jezerní dóm hladina. Nyní tam byla jako pozůzstatek v uvozovkách "louže" v nejnižším místě. Na závěr se místní kopáči pochlubili štolou Naděje. Štola, na které se usilovně pracuje tři roky. Klobouk dolů. Je to pěknej kus práce. Mám zkušenosti se štolou, kterou kopeme 2 roky v Tišnově a nemáme ji ani poloviční. Škoda jen, že objevy se zatím nedostavily.

Na povrch vylézáme Svážnou štolou, což je uměle vytvořený druhý vchod.
Na povrchu se mezitím rozpšelo. Krakonoš už má z toho čekání půlčák rumu prázdej a my ho obviňujem proč nezastavil déšť, že to mohl ještě chvíli podržet. Krakonoš měl věruhodnou výmluvu. Prý dešťová oblačnost šla od jihu a on s tím nemohl nic udělat. Kdyby to šlo od severu přes Krkonošskej hřeben, tak by to dokázal podržet, ale od jihu je bezmocnej. No prostě kdo nebyl na setkání v Bozkově a nezažil Krakonoše v ráži, jako by nebyl. Tohle už v pohádce na ČT1 neuvidíte.
Asi 15:30 přijíždíme zpět do Bozkova. S Aldou ještě pospícháme stihnout poslední prohlídku Bozkovských dolomitových jeskyní abychom měli průpravu na zítřejší nepřístupné části.


Abychom ještě trochu vytížili sobotní program, vystoupáme na Bozkovskou rozhlednu, která se nachází přímo v centru náměstí na místním kostelíku. Sobotní program neměl hluché místo. Stihli jsme všechno, co se stihnout dalo a teď už se můžeme nechat s klidným svědomím unášet proudem večerní zábavy.

Ta byla opět velkolepá. Nabitý program přednášek o podzemí a vyhlašování Czech speleo foto soutěže doprovázelo naše združování. Potkal jsem tu známé lidi z Čech a Moravy, ale také ze Slovenska i Polska.


Nějak se to zvrhlo. První noc jsme strávili přímo v sokolovně, takže ranní ruch nás spolehlivě vzbudil. Ovšem tentokrát jsem se nechal zlákat k pohodlnému přespání na chatu kousek od Bozkovských jeskyní společně s malou skupinkou z Moravského krasu.
Spalo se tu opravdu kouzelně. Tak kouzelně, že jsem otevřel oči o půl jedenácté a program setkání už 2 hodiny probíhal. No nic. Když se daří, tak se daří.

Vrátím se na sokolovnu a počkám na Aldu až se vrátí z exkurze. Ve dvě hodiny potřebujem stihnout vlak z Jesenného.
Rozhodli jsme se jít na poslední chvíli menší procházkou po okolí přes Sejkorskou kapli do Spálova a nastoupit tam. Bylo to dost na těsno. Byla hodina času do odjezdu vlaku a cesta měla být 5 km k vlaku. Máme těžké batohy a přemýšlíme jestli to dáme. Nakonec jsme práskli do bot a jdem do toho. Nic nenecháváme náhodě a mažem vražedným tempem. Pot z nás lije a hercna nestíhá mlátit do prutkého kopce ke kapličce. U kapličky se bez čekání napojíme na modrou do Spálova. Závod s časem se jeví dost nerozhodně, tak rovinky a z kopce vždycky běžíme. To, co jsme nahnali běháním, to bylo rychle ztraceno hledáním modré. Stále to bylo napjaté, ale vypadá to, že jsme zachráněni. Pod kopcem už je město. Působí to poměrně velké na takovou díru. Dobíháme do civilizace a hledáme vlak. Ptáme se paní na dvorku, kudy se dostanem do Spálova na vlak. ,,Do Spááálova?" Paní se na nás dívala, jak kdyby sme byli na palicu. Už při prvním pohledu té paní bylo jasné, že nejsme ve Spálově, ale uplně někde v prdeli. ,,No Spálov je asi 5km tímhle Směrem. Musíte po Riegrově stezce." Ano byli jsme v Semilech, které byly taky po modré ovšem úplně na opačnou stranu. Trochu jsme se u kapličky unáhlili a nepodívali na rozcestník. Najednou bylo dospěcháno.


V klidu a pohodě dojdem na Semilské nádraží, kde zjišťujem, že máme téměř hodinu čas na další spoj. Trochu se prospíme a kolem třetí hodiny odpoledne už se vezem k domovům.
Tímto definitivně končí letošní pohádkové setkání jeskyňářů v Bozkově. Organizace, zázemí, program...vše bylo skvěle zvládnuté. To že pro některé z nás neděle nedopadla podle představ je především náše nezodpovědnost. :-) To už se v jeskyňářských kruzích občas stává. Z pohledu účastníka nikde nic nevázlo. Nezbývá než složit velkou poklonu organizátorům ze skupiny ZO 5-01 Bozkov. Rozhodně budem rádi vzpomínat a dokonce máme v plánu se sem vrátit a eliminovat resty.

Za účastníky Myotisu (Luboš, Dušan, Alda, Bohouš, Martina)

Termín: 14.10.2016 - 16.10.2016
Průměr: 5 (5 votes)
Tyto stránky byly vytvořeny pomocí služby Jeskyňář.cz - http://www.jeskynar.cz
Creative Commons License
Na veškerý obsah, pokud není autorem příspěvku uvedno jinak, se vztahuje licence
Creative Commons Attribution-Noncommercial-Share Alike 3.0.