Expedice "Vecchio Speleoputana Spinterogeno" - Itálie Terst 2011

Autor: Ivan Kletečka
Rubrika: Expedice

Rok se s rokem sešel a pro mne nastal čas naplánovat předprázdninovou zahraniční Guáno Expedici. Přípravám jsem se začal důkladně věnovat již od února. Zaprvé vytvořit expediční team z členů Guáno, za druhé vyjednat místo pobytu a samotnou lokalitu, povolení pro jeskyně apod. Lokalitou pro expedici se stal Trieste kras Itálie. Ubytování bylo v klubovně u kamarádů Gruppo Speleologico San Giusto. Přes emaily nešlo všechno důkladně vyřídit, takže jsem protelefonoval několik pár korunek, do vzdálené Itálie. Přes pár drobných problémů, které nechci komentovat, jsem zhotovil konečný celkový plán expedice, termín expedice, termín briefingu v Lokti, team a samotné jeskyně.

1.den (sobota) A byl tu den odjezdu. Hurááá!!! Druhá posádka Lokeťáků (Lájoš, Tondy ST., Igor a Blekoš), dorazila v ranních hodinách do Kynžvartu přesně na čas. Zde jsem se jako pilot první posádky přidal a jelo se po cestě sesbírat zbytek expedičního teamu. U Jardy to proběhlo rychle. Zato na venkovském sídle Skipiho a Karlose jsme se drobet zasekli. Konzumace slivovice již před samotným výjezdem, mne napovídala, co asi později nastane. No a nemýlil jsem se... Již pár kilometrů za hranicemi rodné země udělali z mého auta tyto čuňáci pojízdný kompost. Na odpočívadlech si nás lidé pletli s popelářema a drželi si od nás velký bezpečnostní odstup. Není divu... Chlapcí se s tím jaksi moc nemazlili...litr slivovice, flaška Myslivce (láhev od Skipiho maminky, pro případ nouze, kdyby snad někdo onemocněl na expedici třeba sračkou) a konzumace bahna, se nedala stihnout počítat.

Když už jsem si říkal, že nic horšího nemůže přijít... Tak to přišlo... Mé speleo-auto první posádky před Salcburkem jaksi razantně zpomalilo a jelo pouze na tři válce. Problém! Nezbývalo nic jiného než sjet z dálnice a hledat servis. Našli jsme pouze dva otevřené. V obou se shodli, že se jedná o rozdělovač a že ho bohužel nemají. Problém! V čem už se neshodli, bylo zda pokračovat či ne. Problém! Mé nervy byly silně na pochodu. Rozsekl to až Tondovo kamarád z ČR, který nám poradil pokračovat, že se nemůže nic stát. Dodal :" blbá ženská  ani nepozná, že to mastí pouze na tři válce a bude tak jezdit celý život".. A tak se zapřáhlo zbytek koní a pokračovalo se s omezenou rychlostí dál. Ufff, konečně cíl!!! Hurá !!! Majestátní přímořské město Trieste nás přivítalo. Na jeskyňářské základně GSSG nás už očekával kamarád Lupo. Po přivítání a vybalení cajků, jsem seznámil Bruna s problémem na autě. Ten s úsměvem prohlásil, že to není problém. Jeden telefon a bylo vyřešeno. V pondělí mi auto opraví samotný president GSSG Furio. Věřte, že mi úlevou spadl obrovský šutrák ze srdce a s chutí jsem zasedl k chmelomoku a vykropil kedlubnu.

2. den (neděle) I přes poruchu rozdělovače a cukavé pohyby celého auta, jsem nechtěl narušit plán expedice. A tak se ráno vyjelo vstříc Grotta di Trnovizza (délka 510 m, hloubka -96 m) Jedná se o jeskynní klasiku Trieste krasu. Jeskyně není nijak technicky náročná, zato její krása a historie je velmi lákavá. Zajímavostí této jeskyně je, že za války byla využívána jako polní lazaret. Dále následuje vertikála 45 m a další krásné obří dómy.Vertikály jsou velmi dobře strojeny lepenými kotvami s možností vytvoření dvou lanových cest. Nádherná krasová výzdoba (z větší části mrtvá) zdobí jeskyni od začátku až na samotný konec. Ve finální pasáži je nový objev v podobě malé propasti a následující plazivky od speleo skupiny Boegan. Po výlezu z jeskyně se počasí drobet pokazilo a tak jsme zamířili rovnou na základnu na vychlazené bahýnko. Dnes měl volno náš expediční kuchař Tony, protože jsme byli pozváni k Lupovi do jeho soukromého bunkru na výtečnou večeři, skvělé víno a jiné dobrůtky. Večer byl naprosto senzační. Děkujeme.

3.den (pondělí) Ráno jsem vyzvedl Lupa a jelo se opravovat auto. Šéf GSSG Furio a zároveň majitel autoservisu hned poznal, jaký má auto problém. Vyslal nás koupit nový rozdělovač (180,- euro). Samotná oprava trvala pouhých 10 min. Huráá speleo-auto ťapalo jako dříve!!! Grazie mille Furio !!!

Díky opravě auta jsme ztratili celé dopoledne a tak jsem na odpoledne zvolil malou a nenáročnou jeskyni Cicci (délka 106 m., hloubka - 34 m.), která spadá do katastru GSSG. Jeskyně má malý nenápadný vstup, který nás trochu zaměstnal hledáním. Slunce nemilosrdně smažilo a prolézání buší bylo žůžo. Malá ale krásná. Na vstupu propadl Skipi naprosté histerii z množství agresivních slimáků. Ostatní se velmi bavili. Po každém návratu z jeskyně jsme se jeli k moři odbahnit. To byl silný zážitek pro místní koupající se taliány. No a pak následovalo veselé parkování v ulicích kolem základny. To nesla těžce posádka Lokeťáků, kteří měli pravidelnou smůlu a náběh na infarkt. Večer se hodnotil den společně s italskými kamarády, popíjelo se a baštilo výtečné jídlo mistra kuchaře Tonyho.

4 den (úterý) Ranní příchod k mému autu, byl naprostý šok. Na střeše auta, které stálo na velmi rušné ulici, ležela má GPS navigace, kterou jsem zde odložil po příjezdu z jeskyně. Ano, bylo to štěstí, které nás provázelo takřka celou expedicí. Uffff!!...!! Dnešní plán byl navštívit další jeskynní klasiku Trieste krasu. A to nádhernou Grotta Nemec (délka 430 m., hloubka - 114 m.) u obce Sanatorio. Vstupní propast má vertikálu -38 m. a je opět strojena lepenými kotvami. Jeskyně není technicky náročná, zato obrovské dómy převážně tvořené suťáky a velké vyzdobené galerie jsou překrásné. Bohužel některé sintrové stěny a jiná výzdoba je trochu poničena nápisy jmen lidí, kteří zdolali jeskyni. To je velmi smutné. Italští jeskyňáři na to odpoví, že jeskyní mají hodně, takže pár poškozených krapasů škoda není. No nevím ..... Jako každý den, byl na výpravu zvolený bufeťák, který nesl ve speláči jídlo pro celou partu. Musím podotknout, že jeskynní pikniky byly naprosto skvělé. Trochu focení neminulo žádnou jeskyni. Dnes se muselo dokoupit pivo. 150 piv z ČR vyšumělo jako nic a my byli nuceni pít chmelovky různých značek. Jářku, přizpůsobili jsme se rychle a překopali chutě na místní piváky. Tekutiny se musí pravidelně doplňovat..To se nadá nic dělat... Pravidelně v úterý a čtvrtek mají GSSG  schůzi a tak se večer stal společensky veselý. V tom jsme odborníci.

5. den (středa) Skipi, Karlos a Blekoš usoudili, že dnes místo jeskyní dají den zéwel. A vyrazili vstříc veselému dobrodružství velkoměsta. Zbytek expedičního teamu jel do nádherné Grotta Tullio Tommasini alias Tom, ve které jsem již kdysi byl. Jeskyně má délku 540 m a hloubku -67 m. Dle informací od Lupa , má být jeskyně příští rok uzamčena. A to cca. v -25 m pod vstupem, kde jsou již připravena malá výklopná dvířka. Krásné lezení, kotvení pouze přírodní za krápníky, je zakončeno velkým dómem. Na zdolání postačí 50 m a 60 m lana. Velký dóm, který je částečně tvořen velkým suťákem obřích kamenů je zdoben fantastickou krasovou výzdobou. Krystalové krápníky různých velikostí a rozmanitých tvarů nás naprosto nadchli a po duši pohladili. Rozjel jsem focení těchto klenotů. Nejlepší místo na focení byl právě již zmiňovaný velký kamenný suťák, který se mě a Lájošovi stal osudný. Při focení detailů se s námi rozjela masa horniny pod nohama. Velké balvany mě podrazily nohy, vyrazily blesk z ruky a slušně namasírovaly záda, ruku a patu. Lájošovi balvan převálcoval nohu. I přes nepříjemnou bolest rychle zareagoval a zastavil tok balvanů. A tím mně zachránil před zavalením. Já jsem se v bolesti posbíral a odkulhal na bok. Pak to pustil. Pohled na rozjetou masu mne mrazil. Opět jsme měli velké štěstí. Ufff. Zpáteční cesta k východu přes vertikály a plazivky, byla bolavá. Hlavně Lájoš trpěl jako pes. Večer bylo co rozebírat a mazat bolavá místa zevnitř i z venku. No i naši veselý výletníci nezaháleli. Skipi měl na hubě obří opar a začali jsme mu říkat leprák. Blekoše poštípali obří buzogoni a jeho štípance připomínaly kůži varana. Na výletě se připletli k demonstraci, natočila je státní televize, Blekoš dostal od somráka 20 centů a Karlos ztratil během dne plachost. Inu večer to byl mimořádně veselý. Jářku standard Guáno!

6. den (čtvrtek) Díky bolavé noze Lájoše, si dnes dali pauzu a odpočinek Lokeťáci mimo Blekoše. Dnešní plán byl navštívit jeskyni spadající do katastru GSSG Grotta Omar (délka 325 m. , hloubka - 106 m.). Od rána bylo brutální vedro a pochod smrti 700 metrů k jeskyni byl doslova očistec. Grotta Omar je uzamčena velmi důmyslným systémem tří zámků. Po otevření dvou poklopů na nás čekalo malá překvapení. Vstup okupovala havěť všeho druhu. Z každého druhu zvířátka (mimo Jardy), jsme měli osobní fóbii.  Skipi z brutálních slimáků, Karlos z obřích pavouků, Blekoš ze dvou macatých černých škorpionů!!! a já z klíšťáků. Bleee!! Jako hlavní osoba pro strojení lanových cest na expedici jsem zatnul zuby a šel první. Kurváá. Zvířátka jsem zdárně zahnal na ústup. Jeskyně se skládá z několika vertikál, velkých vyzdobených dómů a jedné propasti - 60 m. Velký zážitek je přechod nad propastí do zadních pasáží jeskyně po ocelových trnech s jištěním pomocí 7 mm repky. Trny jsou natlučené do stěny a jsou drobet více vzdálené od sebe. Chce to použít delší kroky a notnou dávku odvahy. Kotvení pro zdolání všech vertikál je pouze přírodní. Žádný fix či spit. Závěrečný dojem: nádherná, technická jeskyně. Přechod z chladné jeskyně na sluneční výheň je parádní bekend. Kamarádi na nás čekali na základně s navařenými dobrůtkami, které přišly vhod. Jářku, pak následoval veselý večer s italskými přáteli, který se protáhl do ranních hodin. Slivovice všem moc chutnala. A Karlos mastil na kytaru jako o život, převážně kotlíkařinu. Ou jééé.

7. den (pátek) V ranních hodinách opět vyrážíme vstříc jeskynnímu dobrodružství k obci San Pelagio. Počasí se rázně změnilo a dešťové přeháňky kropily celý den vyprahlý Trieste kras včetně nás. Ale to nám ani trochu nepokazilo náladu, protože na nás dnes čekala Grotta Lindner (délka 825 m., hloubka -178m.). Jeskyně je samozřejmě uzamčena. Jeskyně patří italským jeskyňářům z Gruppo Grotte Carlo Debeljak. Na parkovišti jsme měli sraz přímo s prezidentem GGC Debeljak, který nás k jeskyni odvedl (800m, zase pochoďák smrti) a vstup odemkl. Jeskyně je do první třetiny strojena žebříky a klasickou ferratovou cestou, která nás dovedla k jeskynnímu jezírku se zvířátkem proteus. Lidská ryba - macarát (proteus), zde byla uměle vysazena a náramně se jí zde daří. Pak následoval vystrojený komín do vyšších pater- meander chodba. Od tohoto místa jsme si dál cestu museli strojit vlastním kotvením a lanem. Postačilo lano 60 m., několik smycí na přírodní kotvení a dvě plakety. Krásné technické lezení v poslední pasáži lanové cesty bylo v podobě traverzu a slanění 35 metrové vertikály do obrovského dómu, který má délku 350 m. Při zdolání konce obřího dómu pomohly nainstalované traverzy a lanové cesty. Ty nejspodnější patra jsou silně bahnitá. Celkový dojem z jeskyně je: nádherné a neskutečně obří jeskynní prostory. Po výlezu z jeskyně nás přepadl pořádný slejvák, který nám umyl overaly a lezecký cajk. Část teamu vylezla několik hodin před naší skupinkou (Já Důče, Blekoš, Karlos a Skipi, neboli obětavý team pro dokument s velkým zápalem pro podzemí). Kluci si zkrátili čekání v krčmě v San Pelagiu při konzumaci stejku a piva. Ano, večer jako obvykle na úrovni gentlemanů se táhl do ranních hodin s odbornými přednáškami o gestrech, knacích a jiných specialitách. Expediční kuchař Tony opět ukázal, že řád zlaté vařečky si každopádně zaslouží. Bravo!!!

8.den (sobota) Na dnešní den jsem musel naplánovat menší jeskyni. Z důvodů odjezdu posádky Kozlíků z neodkladných pracovních záležitostí. Grotta Mitzi je sice malá, ale pro mne jedna z nekrásnějších jeskyní co jsem kdy viděl. Její délka činní pouhých 75 m a hloubka jest - 34 m. Malý nenápadný vstup je doslova vstupem do podzemního ráje. K slanění vstupní šachty postačí pouze lano 30 m. Dole jsou pouze dva směry kudy jít. Obě části jeskyně jsou fantasticky vyzdobené vším, na co si člověk vzpomene, až se tají dech. Nádherná bílá brčka, exentrické sintry různých tvarů, sintrové korály a krápníky v podobě kukuřice v barvě jantaru, jsou hlavní dominantou této panenské jeskyně. Do jeskyně se chodí velmi málo. Žádná výzdoba není poničena, nic pošlapáno, nic počmáráno. Člověk měl pocit jako by do jeskyně vstoupil poprvé. S nejvyšší opatrností jsme prolézali jeskyni klenotů. Srdce mi bušilo nahlas nad tou podzemní krásou. Jeskyni „normální" člověk zvládne prolézt a prohlídnout do hodiny. Ale já nejsem „normální" a tak jsem společně se Skipim a Karlosem strávili v jeskyni 6 nádherných hod, převážně focení a kochání. Tuto jeskyni hodnotím vším co se dá. Jedním slovem: Překrásné!! Nechtělo se mi z jeskyně ven. Večer odjela druhá posádka Lokeťáků domů a zbytek teamu pokračoval dál. Musím podotknout, že jakmile odjeli Kozlíci, okolní ulice se totálně vyprázdnily  a dalo se zde zaparkovat několik náklaďáků. Zajímavé... Z toho měl srandu Leprák.

9. den (neděle) Na poslední jeskynní den jsme si nechali poradit od italských kamarádů a na doporučení jsme šli Grotta Nono Prete (délka 348 m., hloubka  -137 m). Tato středně velká jeskyně měla rozžhavit fotoaparát ... a taky že jo! K jeskyni byl nástup 750 m. Ufff, s teplotou 43°C na slunci to bylo parádní. Malý nenápadný vstup jsme našli v buši poměrně rychle, bez bloudění a to díky dokonalému popisu Bruna. Na vstupní propast je nutné 20 metrů lana. Kotvení v jeskyni je kombinace spitů a přírodního kotvení. Jeskyně se skládá z několika menších dómů, několik menších vertikál a krátkých plazivek. Opět se zde najde výzdoba exenrických sintrů a krystalových krápníků. Na konci jeskyně je nádherná propast -40 m. Je zde zapotřebí lana 60 m na vystrojení traverzu za pomoci přírodního kotvení. Všude se nacházejí jeskynní klenoty. Nástup do propasti je malá a úzká plazivka, která nemilosrdně ždíme lidské orgány a ve finále vás vyplivne do vertikály. Spodní, menší dóm je zakončen krátkou bahnitou plazivkou. Opravdu krásná jeskyně na konec expedice. Večer na nás na klubu čekal Lupo s manželkou Danilou, která měla ten den narozeniny. Menší oslava při dobrém pití a Lupovo jídle, které osobně vařil, bylo moc fajn. Hodnotila se celá expedice „Spinterogeno", vzpomínalo se na krásné jeskyně, zážitky a plánovalo se další expediční ročníky. Každopádně, což je moc fajn, se z Brunem uvidíme na podzimní expedici-caves 2011 v Chorvatsku u našich společných kamarádů ze speleoklubu Proteus.

10.den (pondělí) A nastal den návratu domů i poslední posádky, čili konec expedice -caves Spinterogeno Italia 2011. V ranních hodinách jsme si zabalili věci, naskládali do auta a uklidili základnu. Odjeli jsme se rozloučit s Lupem a nakoupili domů vynikající víno od Serža. Pak nezbývalo než vyrazit k našim domovům a rodinám. Cesta byla méně akční, než když jsme jeli do Itálie. Posádka sekala latinu, protože zásoby alkoholu byly na nule. A auto šlapalo jako hodinky. Takže paráda!!!!

Závěr: Expedici - caves Spinterogeno Italia 2011, hodnotím  velmi kladně a osobně jsem velmi nadšen. Opět se zažila spousta dobrodružství a jedinečné srandy. Expediční team kamarádů přistupoval ke všemu velmi zodpovědně a profesionálně. Včetně veselých večerů, které Guáno proslavily již dávno. Sedím doma, píši tento cancák, prohlížím fotky a vzpomínám na krásné jeskyně, které se bytelně zaryly do srdce a mysli. Ano, byla to velmi, velmi zdařilá expedice. Z celého svého jeskyňářského srdce velmi děkuji kamarádům z Gruppo Speleologico San Giusto, především Lupovi, prezidentu skupiny Furiovi a Omarovi, za příjemné ubytováním klubu, za krásné jeskyně, za povolení ke vstupům, za domluvení kontaktů, za opravu mého speleoauta, dále poděkování celé Gruppo Grotte Carlo Debeljak a Gruppo Speleologico Boegan.

Amici GRAZIE MILLE !!!

Expedice - caves Spinterogeno Italia 2011 se zůčastnil:

Ivan „dědek"(Důče), Dušan „Skipi"(Leprák), Tonda „Karlos", Jarda, Tonda ST "Kozlík", Tonda „Lájoš", Petr „Blekoš" a Aleš „Igor".

Zdař Bůh

Ivan"dědek"

 

Průměr: 5 (49 votes)

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".

NÁDHERNÉ FOTKY! KLOBOU

Obrázek uživatele Anonym

NÁDHERNÉ FOTKY! KLOBOU DOLU PŘED FOTO-UMEM PANA FOTOGRAFA IVANA DĚDKA K.. NĚKTERÉ JSOU NAPROSTÝ TOP. TAKHLE NAFOCENÉ JESKYNĚ JSEM JEŠTĚ NEVIDĚL.KRÁSA !!!

AHOJ JIRKA

Hi. Zdarvím klub Guáno.Na

Obrázek uživatele Anonym

Hi. Zdarvím klub Guáno.Na vaše stránky jsem narazil náhodně a jsem mile překvapen. Spousta aktivit, to se jen tak nevidí. Opravdu pěkné fotografie a veselé povídání. Čím je to focené(aparát a objektiv)? Velmi dobré rozlišení a detaily. A hlavně čím je to svícené??? Takhle velké prostory nasvítit je dosti obtížné. Krásně romístěné světlo, radost pohledět. Byl jsem v českém krasu na Setkání speleologů a Vaše fotky tam nebyly. Proč to??? Myslím, že ty to bylo zajímavé pro účastníky setkání! Tyto fotografie by velmi konkurovaly vítězným snímků. Jsem o tom naprosto přesvědčen. Na hlavní stránce jsem našel email na pana Kletečku a rád bych se sním spojil a projednal jakousi spolupráci ohledně fotografií.

S pozdravem

Kulhánek Petr

Tyto stránky byly vytvořeny pomocí služby Jeskyňář.cz - http://www.jeskynar.cz
Creative Commons License
Na veškerý obsah, pokud není autorem příspěvku uvedno jinak, se vztahuje licence
Creative Commons Attribution-Noncommercial-Share Alike 3.0.