Podzimní Banát (20.–29.10.2017)

Autor: Šlimec

Již při jarním odjezdu z Gerniku se začaly snovat plány na návrat do zdejších končin. Trvalo to půl roku, ale dočkali jsme se. Z pátečního Brna vyrážely dvě vozidla plné všeho možného i nemožného vstříc Banátu. Poněvadž cesta probíhala vcelku bez komplikací, vjíždíme do Gerniku během brzkých dopoledních hodin.

Po nezbytném zabydlení se vydáváme okolo hřbitova do údolíčka, jež jsem popsal již v článku z jarní výpravy. Zde krom decentně sníženému výtoku z vývěru žádné změny pozorovány nebyly a tak postupujeme přes hřeben do sousedního údolí, k místu zvaném U Petra, kde se nachází historické mlýnky, travertinové kaskády a hlavně místo našeho největšího interesu - jeskyňka U dvou naháčů. Tentokrát jsme již vybaveni fotoaparáty a dalšími věcmi, abychom mohli zachytit co nejvíce z krásy této jeskyňky. Fotodokumentaci ulehčuje oproti jaru podstatně menší skap a tak se paměťová karta utěšeně plní. Dokonce se mi na rozdíl od jara daří protáhnout přes úžinu do druhé síňky, a tak neunikne objektivu ani ona.

výzdoba druhé síňky v jeskyni U dvou naháčů (foto Šlimec)

Po důkladném nafocení a pokochání končíme návštěvu tohoto krásného koutu koupelí v kaskádách a vyrážíme proti proudu k vývěru potoka, jež tuhle nádheru vytvořil. Po příchodu k němu zjišťujeme, že aktivní tok vyvěrá o několik desítek metrů dále mezi sutí a z jarního vývěru se stala jen vodní nádržka. Hladina je vůči jarnímu stavu cca o metr níže a kameny, jež byly na jaře pod vodou, leží na suchu. Ihned se chápeme příležitosti a čistíme vývěr od co nejvíce kamenů. Po chvíli v ústí už zůstává jen jeden pár set kilový drobek, na jehož zdolání už nemáme prostředky. I tak se ústí podařilo více uvolnit a dostat se sondou zase o něco hlouběji. Zatím se ale stále nedaří rozluštit, zda voda přitéká dutinami mezi kameny či ze zaplaveného kanálu. Po zjištění těchto skutečností vyrážíme zpět do Gerniku. Při výstupu na pastviny jsme si užívali podzimní nádhery těchto míst. Naoranžovělý svit zapadajícího slunce ozařoval zdejší pestře zbarvené lesy a dodával té scenérii nezapomenutelné kouzlo. Po příchodu do Gerniku bylo slunce již dávno za obzorem a tak naše kroky vedly do hospody na zasloužené pivko.

podvečerní krása podzimního Banátu (foto Šlimar)

Následující dva dny jsme se seznamovali s činností člověka a to v areálu opuštěných dolů na měděnou rudu u Moldova Noua , jimiž prochází přístupová cesta do Gerniku. I když původní plán počítal se zdržením zhruba hodinku dvě, nakonec jsme zde strávili dva dny a to bylo vše prohlédnuto jen velmi zevrubně. První den proběhla návštěva interiéru dvou těžebních věží, drtiče, povrchové dobývky, jejíž rozsah bral dech a dvou štol. Druhý den jsme se seznamovali s ostatním zařízením, odvodňovací štolou a pokusně spustili sondu do jedné z šachet s negativním výsledkem.

Další den jsme se zastavili u jednoho z bývalých zaměstnanců s cílem získat více informací, protože i strejda Gůgl je na ně velmi skoupý. Získané poznatky se zaznamenaly a porovnaly s už známými informacemi.

Po návratu bylo načase se zase začít věnovat něčemu pořádnému a tak vyrážíme k závrtu, který Béďa loni vytipoval jako nadějný. Cestou k němu se nám podařilo ztratit tři členy výpravy, ale večer došlo opět ke šťastnému shledání. I tak na práci zůstávalo víc lidí, než bylo třeba a tak po několika kýblech vyrážím se Silvou k Turecké díře. Vytrvalý déšť nebyl na turistiku nejideálnější, ale aspoň se člověk zahřál. Cestou potkáváme velké množství mloků, a když kráčíme už nějakou chvíli po svorech, vkrádá se pocit, zda nejdeme špatně. Naštěstí po chvíli narážíme na rozcestník potvrzující správný směr. Další potvrzení rozmanité geologické stavby zdejší oblasti. Po dalším zhruba kilometru už scházíme do údolíčka k jeskyni. Mohutný portál téhle ponorové jeskyně je impozantní. Za ním se nacházející prostor tvoří jeden obrovský dóm zhruba uprostřed podepřený mohutným skalním sloupem. Čím hlouběji do útrob jeskyně vstupujeme, tím je zajímavější. Na volně přístupnou jeskyni je zde zachována i nějaká výzdoba. Další věci poutající náš zrak je velká kolonie netopýrů čítající několik desítek kusů. Množství guána svědčí o tom, že v jeskyni přebývá i množství několikanásobně vyšší. Pozornost poutají také různá zákoutí a odbočky, ale pohled na hodinky nás nutí se vydat na zpáteční cestu. Uběhlo něco přes hodinu a my obešli po obvodu jen hlavní prostoru jeskyně. Pokročilá hodina a myšlenka na ostatní čekající u závrtu nás donutila nasadit ostřejší tempo. Závrt nacházíme již opuštěný, ale i tak byl vidět odvedený pořádný kus práce. Do Gerniku přicházíme za tmy a na ubytování se dozvídáme radostnou novinu o průniku do volného prostoru.

Turecká díra (foto Šlimec)

Následný den všichni plni objevitelského nadšení vyrážíme k závrtu, jež kluci nazvali Hodinovým. Daří se ještě trošku rozšířit otvor a už se první odvážlivec spouští na laně do útrob závrtu. Po zjištění, že objevené prostory nejsou tak epických rozměrů a dají se lézt volně, začali dovnitř mizet i ostatní. Po průlezu vstupním otvorem se ocitáme v malé síňce a přímo před námi je průlez do dalšího vertikálního pokračování. Pohled zpět zase tak optimistický není. Velmi se to podobá pohledu zpod Pokličky v Propasti pod Kaplí. Zde ještě zvyšuje dávku adrenalinu každý kýbl tahaný na povrch, který se vždy zasekne o kámen tvořící klín proti špuntu nad hlavou. Až do večera vytahujeme sediment z nejnižšího místa. Další pokračování vypadá nadějně, ale je to ještě práce na několik dní. I tak se podařilo objevit cirka 11 metrů nových prostor vertikálního charakteru.

v Hodinovém závrtu (foto Šlimec)

Po večerním hlasování vyrážíme následující ráno poznat krásy okolí další vesnice Banátu a to Svaté Heleny. Jakmile načerpáme síly v místní hospodě, odjíždíme k jedné z větrných elektráren a odtud pěšky pokračujeme přes Kulhavou skálu až k jeskyni Poleva. Tahle vývěrová jeskyně protékaná aktivním tokem upoutá nejen velmi bohatou krápníkovou výzdobou, ale i stropními korýtky a ostrými škrapy. Zastižena byla i menší kolonie netopýrů. Nejen cestou zpět si užíváme krásné podzimní počasí a zdejší krásné přírody. Zpáteční cestou procházíme kolem jeskyně Jasenky a turisticky prolézáme jeskyni Vranovec. Po prohlídce pokračujeme v návratu do Gerniku.

Poleva (foto Šlimec)

Ráno vycházíme, tentokrát všichni k Turecké díře, kterou si tentokrát pořádně prolézáme. Kolonii netopýrů jsme již nenašli, zato několik nevzhledných nápisů sprejem zřejmě značících datum návštěvy příslušných odboček. Totéž se nachází nad portálem jedné z jeskyněk ve svahu nad Tureckou dírou. Nabízí se otázka, komu stojí za to takhle prznit zdejší krásnou přírodu. Záznam o návštěvě, příp. exploraci jde přece vytvořit podstatně decentnějším způsobem než čmáráním na skalní stěny potažmo jeskynní chodby. Na Zpáteční cestě sondujeme v propasti objevené před dvěma dny nedaleko Hodinového závrtu. Po vytažení dvou kamenů z jejího ústí zíráme do hluboké šachty a dno jaksi není vidět. Později jsme tuto lokalitu nazvali Dvoukamenná propast. Převazujeme lano a spouštíme prvního dobrovolníka dolů. Po nafocení pár snímků se vrací na povrch a popisuje hrubé rozměry propasti. Podle popisu to vypadá na solidní objev. Světla pomalu ubývá a tak se balíme a odcházíme zpět do vesnice. Chuť se slanit dolů musíme do zítra potlačit.

prvosestup do Dvoukamenné propasti (foto Šlimec)

Hned po snídani vyrážíme zpět každý vybaven věcmi na lano. Béďa uvazuje lano k blízkým stromkům a druhý konec pouští do hlubiny. Cvakám se na brzdu a pomalu se spouštím dolů. Člověk neví, kam se má dívat dřív, zda na stěny rozbrázděné škrapami, tvořícími místy ostré špice nebo nahoru, odkud z povrchu dopadá tlumené světlo. Celá prostora se stáčí do spirály a zhruba po patnácti metrech se ocitám na vrcholu hliněného svahu. Odepínám lano z brzdy a sestupuji ještě o dva metry níže ke zhruba metr hlubokému stupni. Na jeho stěnách se voda opravdu vyřádila. Ze dvou stran vystupují škrapy silné jako papír zakončené ostrou špicí. Stěny propasti jsou pokryty tenkou vrstvičkou recentní zeminy a místy lze spatřit i drobnou výzdobu. Čekám, než se slaní Béďa, uděláme pár fotek a hurá na povrch. Zde už intenzivně probíhají přípravy na zakrytí vchodů do obou lokalit, jak propasti, tak závrtu. Po jejich zabezpečení se vracíme sbalit věci a připravit se na odjezd. Někteří ještě stíhají exkurzi do Filipovy díry a poté už všichni intenzivně balí. Opouštíme Gernik se soumrakem a většina se těší až se opět vrátí.

Tak La Revedere Rumunsko.

 

Účastníci:
ZO 6-08 Dagmar: Jakub "Šlimec" Šlimar
ZO 6-11 Královopolská: Bedřich "Béďa" Musílek
ZO 6-21 Myotis: Martin Kaňok, Tomáš "Bohouš " Kočí
ZO 6-26 Speleohistorický klub Brno: Erik Horňák, Zuzana "Zuzu" Kvapilová
Nezařazení: Michal Šustr, Silvie Musílková

Průměr: 4.5 (hlasujících: 2)
Tyto stránky byly vytvořeny pomocí služby Jeskyňář.cz - http://www.jeskynar.cz
Creative Commons License
Na veškerý obsah, pokud není autorem příspěvku uvedno jinak, se vztahuje licence
Creative Commons Attribution-Noncommercial-Share Alike 3.0.