Jedelská ventarola: po desetiletích přidáváme další metry (25.–27.8.2017)

Před 14 dny nás po příjezdu do krasu překvapily popadané smrky a celkově probírka lesů v okolí základny. Tento pátek tu máme nachystáno další překvapení - příjezdová lesní cesta je srovnaná, muldy odbagrované a celá cesta je vysypána makadamem. Cestu k Němcům jsme s Arankou vzali oklikou lesem, abychom se podívali, kam až sahají terénní úpravy. Kolem Jedelského propadání cesta štěrkem ještě vysypaná není, ale bagr ji srovnával i tady, užší místa jsou rozšířena, v místě odbočujících lesních cest jsou zabetonovány plastové odvodňovací roury a je jasné, že i tady čeká cestu úprava povrchu. Trasa se klikatí dál lesem někam na Lipovec.

příjezdová lesní cesta k základně

Bádání zahajujeme v sobotu, rozdělujeme úkoly na třech frontách a jde se na věc. Rosťa se pustil do opravy komína na základně, tedy části nad její střechou a instaluje nový lapač jisker. Já s Tomem zalézáme do Dagmary. Hned po otevření deklu nás nepotěšil pohled na stav uzávěry. Z boku vypadl další totálně shnilý kuláč a vysypalo se trochu kamení. Betonový dekl s poklopem už nahoře drží snad jen vlastní vůlí. Budeme to s tím novým vchodem muset na Správě CHKO zase popohnat.

Sestupujeme do Propasti pod Kaplí a vytaháme z čelby připravené kamení. Po tomto zásahu už je dole tolik místa, že se do dutiny uprostřed závalu dá nalézt, posadit se tam a konečně si pořádně prohlídnout, kam nás naše úsilí tady v Propasti pod Kaplí nakonec dovedlo. Pocity jsou stále takové smíšené. Člověk si je jistý, že cesta k objevení pokračování jeskyně tudy určitě vede, průvan proudí, volné dutiny jsou stále větší, ale ten terén, kterým se musíme probíjet, to je za trest... Bude to chtít ještě spoustu vytrvalosti, odvahy a hlavně zdravého rozumu, abychom se tudy dostali dál.

čelba v Propasti pod Kaplí, jeskyně Dagmar

Po nafocení situace na čelbě se s Tomem vracíme pod vchod do jeskyně. Z dovezených trámků jsme začali konstruovat podestu, na které bude zatím ukotven elektrický vrátek. Jde o provizorní řešení, dokud neproběhne zmíněná kompletní rekonstrukce uzávěry na jeskyni. Přesto musí být konstrukce pevná a stabilní, aby s ní devadesátikilový vrátek nehnul. Za pár hodin je dílo hotovo a vypadá i docela povedeně. Máme splněno a přesouváme se k Jedelské ventarole za třetím týmem.

Ve Ventarole dnes pokračují v průkopu Vojta, Aranka, Golémek a pomocníci Kuba s Jaromírem. Když jsem tam došel, byla už dosažena ona magická hranice, místo, kam se doposud dalo doplazit a pak už bylo jen doleva pod stropem vidět kousek dál, nebylo to ale průlezné. Čelba průkopu přesně v tomto místě narazila na tvrdou hradbu z prosintrované hlíny a rychlost postupu se najednou rapidně zmenšila. Přestože hlavní chodba Jedelské ventaroly určitě pokračuje v přímém směru stále dál, rozhodli jsme se, že průkop zatím stočíme ostře doleva a budeme sledovat odbočku, kam je jednak vidět a taky sediment je tu opět snadno kopatelný. Tím není vyloučeno, že se časem vrátíme i k pokračování hlavní chodby. Když si teď ale můžeme vybrat, kudy postupovat, zvolili jsme možnost menšího odporu.

dosažen dosavadní konec Jedelské ventaroly

Dosažením konce jeskyně, tvrdé bariéry při postupu vpřed a rozhodnutím pokračovat dále doleva, pracovní akci ukončujeme. Je dnes poslední srpnový víkend a k sobotnímu odpoledni tak neodmyslitelně patří Vzpomínka. Vracíme nářadí na základnu a vyrážíme na setkání jeskyňářů u jeskyně 13C. Počasí dnes přálo, pochod jsme si užili a trasu si kromě Amatérské jeskyně protáhli i k Lopači. Přes zastávku u Němců jsme se navečer dopracovali až k slavnostnímu ohni do Velké dohody. Bylo to opět hezké setkání s kolegy jeskyňáři a my děkujeme Plánivákům a všem, kteří se na pořádání Vzpomínky každý rok podílejí.

Pokud sháníte po setkání ve Velké dohodě nocleh někde poblíž, má naše základna ideální umístění. Tak se taky stalo, že se nedělní ráno probouzíme ve společnosti početné skupinky dalších jeskyňářů a ti se sami hlásí, že jsou připraveni jít kopat. Ono stejně nikdo zatím řídit nemůže, takže je potřeba si nějak krátit čas :-) V početné sestavě se přesouváme na Ventarolu. Někteří pravda spíš polehávali před vchodem a rozdýchávali včerejší noc, většina se ale aktivně zapojila do bádací činnosti. Zatáčíme průkop doleva a začínáme tak k jeskyni, jejíž délka se po desetiletí neměnila, přidávat další metry.

průkop v Jedelské ventarole jsme zatočili doleva

Ve svrchní vrstvě jsme našli kosti zajíce, sem tam se našly i další kosti, které budeme muset nechat teprve určit. Nakonec jsme postoupili o 2 m a díky tomu nahlédli do dalšího pokračování. Pod stropem je vidět dál, je to neprůlezné a stále tam byli před námi jezevci. Každopádně směr dalšího pokračování máme zatím jasný. Tím v neděli končíme, balíme, loučíme se a mizíme z krasu.

pohled do neznámého pokračování

Poslední srpnový víkend je za námi, v Jedelské ventarole jsme opět pěkně postoupili a především jsme překonali dosavadní konec jeskyně. S každou další pracovní akcí tady začne délka jeskyně narůstat a jak doufáme, tak snad brzy také něco objevíme.

-
Tyto stránky byly vytvořeny pomocí služby Jeskyňář.cz - http://www.jeskynar.cz
Creative Commons License
Na veškerý obsah, pokud není autorem příspěvku uvedno jinak, se vztahuje licence
Creative Commons Attribution-Noncommercial-Share Alike 3.0.